Byla jsem na dně, bez peněz, bez lásky a bez šance. Ale jedno mi bylo jasné – galavečer se blíží a já musím být u toho. Na ulici jsem slyšela šepoty o soutěži o vstupenky, a to mě nakoplo. Chci se dostat z tohoto zapadákova!
Večer jsem se usadila na starém, roztrhaném gauči s notebookem na klíně. Otevřela jsem stránku 3176 Soutez o vstupenky na Galavecer a nervózně jsem pročítala podmínky. Kdo by to řekl, že stačí jen napsat krátký příběh a mít trochu štěstí? Koho to zajímá, že jsem bez peněz? Teď je důležité jen jedno – vstupenka.
Začala jsem psát. Kde jinde by se mi mohl splnit sen než na galavečeru? Srdce mi bušilo, když jsem popisovala, jak se na mne lidé dívají s údivem, jak na mne svítí reflektory a jak se kolem mě točí barvy a vůně luxusu. Na chvíli jsem zapomněla na realitu.
V den vyhlášení jsem se postavila na rohu ulice, v ruce papírek s číslem. Adrenalin mi pumpoval v žilách. Z davu se ozývaly výkřiky, a když jsem uslyšela své jméno, spadla mi brada. Jsem vítězka! Vyrazila jsem, jako by mi za patami hořelo, a smířila se s tím, že dneska se musím postavit na nohy.
Galavečer byl přesně takový, jaký jsem si ho představovala: šampaňské, elegantní šaty a jiskřící oči. Na chvíli jsem zapomněla na svoje starosti. Ale pak jsem uviděla jeho – kluka, který mi připomněl, co jsem chtěla zapomenout. Jak to, že jsem se dostala sem, když jsem neměla nic? Otočila jsem se a vyrazila ven. Zatímco jsem se vzdalovala od haly, uvědomila jsem si, že to, co jsem zažila, nebyla jen soutěž. Byla to šance, která mě posunula dál. Ale co když jsem měla vyhrát víc než jen vstupenku?