Když se mi v uších rozezvučel ten známý beat Gigi D’Agostina, věděla jsem, že mě čeká další noc bez peněz, ale s plnou náručí vzpomínek. S kamarádkou jsme se vpily do rozjeté party, která se konala v opuštěném skladu na okraji města.
Všude kolem nás se mísily barvy neonových světel s tmou noci. Lidé se tísnili na malém parketu, zlaté a bílé záře z reflektorů se odrážely v jejich potících se tvářích. Cítila jsem v sobě ten adrenalin, v tom okamžiku jsem zapomněla na všechny starosti. Všechno bylo tak živé, tak intenzivní.
Začala jsem tančit, moje tělo se houpalo v rytmu hudby. Gigi byl mým osobním terapeutem. Všechno kolem mě se rozplývalo, a já jsem byla jen já – drsná holka bez peněz a bez lásky. Srdce mi bušilo, jako by chtělo vypadnout z hrudi, a já jsem se smála, až jsem cítila, jak se mi slzy derou do očí.
V tomhle chaosu jsem spatřila kluka, který byl snad ještě drsnější než já. S jeho koženou bundou a tetováním na rukou byl jako živý sen. Přistoupil blíž, a já jsem věděla, že tohle je okamžik, kdy se nic neděje náhodou. Přes hlasitou hudbu mi zašeptal, abych ho následovala.
Vydali jsme se do bočního vchodu, obklopeni kouřem a zvuky, které se zdály být daleko. Venku jsme se ocitli na prázdném parkovišti, kde se rozhostila taková tma, že jsem v ní čelila jen jeho očím. Když se naše rty konečně setkaly, bylo to jako výbuch. Všechno ostatní zmizelo, ale já jsem věděla, že tohle nebude trvat věčně. A pak bzzzz, telefon v kapse. Byl to můj starý známý, který mi nabízel práci. To byla pro mě šance, ale také jsem věděla, že tím se končí tahle bezstarostná noc.
Když jsem se vrátila zpátky do reality, uvědomila jsem si, že i když jsem bez peněz a bez lásky, aspoň jsem žila. Kdo by potřeboval víc, když má v srdci rytmus Gigi D’Agostina a příběh, který nikdo jiný nemůže napsat?