Stojím na rohu ulice, kde se světla lamp mísí s temnými stíny. Hlava mě bolí, ale to mě nezastaví. Potřebuju se dostat na druhou stranu města, a tak si beru svých posledních pár korun a vyrážím. Srdce buší jako zběsilé, když vcházím do sklepa, kde se schází místní parta. Vzduch je tu těžký, cítím smíšeninu cigaretového kouře a levného alkoholu.
„Hledáš něco?“ zavolá na mě jeden z nich, jeho oči se zalesknou, jako by věděl, co se chystám udělat. „Jo, něco jako ps 18d8582835a33d62. Nemám čas na hry,“ odpovídám, a vím, že mluvím s opravdovými drsňáky. Vzduch je napjatý, ale já už jsem zvyklá. Je to jakýsi tanec, ve kterém se nevědomky ocitám, a já musím vyhrát.
Jak se proplétám mezi těmi, kdo mají peníze a iluze, vzpomínám na dny, kdy jsem měla lásku. Ale teď jsem tu sama, bez peněz a bez lásky. Život se mění v bláznivou hru. Rozhlížím se, zkoumám každý kout, každý pohyb. Pak to přichází. 747b notfound. Něco jako špatná zpráva, něco, co přivodí svíravý pocit v hrudi.
„Co to sakra znamená?“ zeptám se, když se na mě dívají s podivným výrazem. Zjistím, že jsem se dostala do hry, kterou jsem nechtěla hrát. Rychle se zorientuju a vím, že teď musím jednat. Adrenalin v krvi, cítím ho jako elektrický náboj. Vybíhám ven, když se za mnou ozve smích – takový, který nemá co společného se štěstím.
Na ulici, kde se světla lamp ztrácejí v temnotě, se zastavím. Co teď? Pár kroků a už jsem na jiné ulici. Město je jako živé, dýchá, a já jsem jen malá součástka v tomhle stroji. Zastavím se, a v tom okamžiku mě oslní světlo. Zase něco jiného. Tohle město nikdy nespí. Otočím se a spatřím ho, toho, kdo mi může pomoci – ale bude to stát víc, než si myslím.