Jsem drsňačka, co si prošla peklem a nehodlá se vracet. Včera večer jsem se procházela po opuštěných ulicích, kolem mě voněly spálené pneumatiky a ulice byly nasvícené modrými neony. Zhluboka jsem se nadechla, protože jsem věděla, že na mě čeká akce. Peníze? Ty jsem včera prošustrovala na poslední pivo. Láska? To je pro slabochy. Jsem sama, ale to mi nevadí.
Ve vzduchu byl cítit adrenalin a já měla chuť na dobrodružství. Měla jsem plán. Vydat se do staré továrny na okraji města, kde se spekulovalo o nějakém podivném obchodu. Rychle jsem se dostala k místu, které bylo obklopené vysokým plotem a rozpadlými budovami. Byl to můj druh. Vstoupila jsem dovnitř a osvětlila si cestu světlem z mobilu.
Uvnitř to vypadalo jako z jiného světa. Stíny se proplétaly mezi trubkami a podlahou pokrytou prachem. Srdce mi bušilo, když jsem slyšela hlasy. Kdo by tu mohl být? Opatrně jsem se přiblížila a skrčila se za starou krabici. Zjistila jsem, že skupina chlapů vyjednává o nějakém zboží – drogy, zbraně, nevím přesně, ale něco, co se nedá jen tak ignorovat.
Adrenalin mi stoupal, a já jsem se rozhodla jednat. Vytáhla jsem starou pistolku, kterou jsem měla schovanou, a namířila ji na jejich hlavy. „Hej, pánové! Zápasíte s profesionálkou!“ vykřikla jsem. Chvíli byli v šoku, ale pak se začali smát. Měli mě za blázna. Blázni si ale obvykle neuvědomují, že se s nimi dá hrát jiná hra.
V tu chvíli se však stalo něco nečekaného. Vzadu se objevil chlap, který vypadal jako vzkříšený zlatý retrívr. „Tak co, drsňačko, co s tím uděláš?“ Jeho úsměv byl jako z filmu, a já jsem se na okamžik zapomněla ve svém plánu. Byl to ten typ, co by mě mohl dostat dovnitř, nebo naopak ven. Věděla jsem, že se musím rozhodnout.
A pak se to stalo. Zatímco jsem byla rozptýlená, jeden z chlapů se pokusil o útěk. Všechny oči se obrátily ke mně, a já jsem věděla, že teď nebo nikdy. Otočila jsem se za ním a vypálila. Zasáhla jsem ho do nohy, ale místo toho, aby padl, se jen usmál a vyběhl ven. Otočila jsem se zpět a zjistila, že zbylí dva byli pryč. Teď jsem byla jen já a ten retrívr. „Tak co, drsňačko?“ zeptal se znovu. Teď jsem věděla, že je to hra, kterou chci vyhrát.