Ráno se probudím na staré matraci, co pamět má víc než já. Okno je rozbité, a tak mě slunce šimrá po tváři, jako by se snažilo říct: „Vstaň, holka!“ Ale já se jen převalím na bok a nasaji vůni z ulice. Smrad benzínu a pečených koblih, to je moje realita.
Včera jsem skončila v barech, kde se pije na dno. Oči mi hrály barvami, když jsem se snažila zapomenout na prázdno v kapse. Když jsem šla domů, viděla jsem kluka na skateboardu, jak se prohání jako by mu patřil celý svět. Záviděla jsem mu tu svobodu, ale vím, že na něj nemám. Všechno, co mám, je ta stará kšiltovka a pár špinavých tenisek.
Dneska musím něco udělat. Když nemám peníze, musím se postarat aspoň o trochu adrenalinu. Zvedám se, oblékám si roztrhané džíny a vydávám se na lov. Město je jako džungle, plné nebezpečných zvířat. Mířím k parku, kde se schází partička, co se zabývá tím, co normální lidi nedělají. Je to adrenalin, co mě žene dopředu.
V parku je cítit tráva, ale i pot a strach. Kluci se tu snaží ukázat, kdo je silnější, ale já se nezastavím. Vrhnout se do akce, to je moje motto. Nechci být slabá, chci být ta, co se nebojí. Vžiju se do situace, jako bych byla v akčním filmu. Srdce mi buší, když se blížím k nim.
A pak to přijde. Něco, co mi zamotá hlavu. Kluk s piercingem v obočí se na mě usměje. „Co tady děláš, holka?“ ptá se. A já místo odpovědi přistoupím blíž, vzduch mezi námi je napjatý. V tu chvíli jsem zapomněla na peníze, na lásku. Jen my dva a adrenalin. A najednou se ozve výstřel. Všichni se rozprchnou, ale já stojím jako přikovaná. Kluk se na mě otočí a já vím, že tohle je moje chvíle. Bez peněz, bez lásky, ale s pocitem, že jsem naživu. A pak se muže, co vystřelil, podívat přímo na mě a já vím, že tohle je teprve začátek.