Noc byla tmavá, jen měsíc se odvážil proklouznout mezi mraky. Černovláska.cz byla moje jediné útočiště; web, kde jsem mohla vyventilovat všechny ty šílené myšlenky, co mi lítaly hlavou. Když jsem klikla na odkaz z9x8c7v6b5, věděla jsem, že se něco děje. To nebyl obyčejný odkaz. To byl debug trigger – a já jsem byla připravená na akci.
Rozhodla jsem se, že se na to podívám blíž. Pořádně jsem si prohlédla stránku. Záhadné kódy, blikající světla, a já, holka bez peněz a bez lásky, jsem se cítila jako královna. Všechno kolem mě vonělo po oleji a benzínu, jak jsem seděla na starém křesle, které pamět chrastících klíčů a zaprášených vzpomínek. Hlava mi vířila, ale věděla jsem, že musím pokračovat.
Jakmile jsem klikla na www.cernovlaska.cz, otevřely se přede mnou nové dimenze. Všechny barvy se rozbily na tisíce kousků, jako rozbité sklo. Cítila jsem, jak mě to vtahuje do víru, ze kterého není návratu. A právě tehdy jsem zaslechla šumění. Znělo to jako šepot z jiného světa, jako by mě vyzývalo k akci.
Začala jsem psát svoje myšlenky na klávesnici, prsty mi tančily po tlačítkách jako na parketu. Každé slovo, které jsem napsala, mě přibližovalo k odhalení nějakého tajemství. A pak… BAM! Všechno zhaslo. V tu chvíli jsem byla jen já a tma. Děsivé ticho mě obklopilo, a já jsem věděla, že jsem na pokraji něčeho velkého.
Když se světla vrátila, seděla jsem uprostřed garáže, obklopená spoustou starých věcí. A pak jsem to spatřila: zrcadlo, které tam předtím nebylo. Černovláska.cz vysílala signály k mému já, které jsem neznala. Debug trigger se ukázal jako portál do mé duše. Otočila jsem se, abych zjistila, co se skrývá za mnou, a tam… byla moje vlastní odraz, ale s úsměvem, který jsem nikdy neviděla. To byl konec, ale i začátek.