Úvod do chaosu
Jsem drsná holka bez peněz a bez lásky. Život mě naučil, že tady se nikdo neptá, co si přeješ. V ulicích Ostravy, kde každý zná každého, jsem si vybudovala pověst. Když se na mě podíváš, vidíš hnědý smog z továren, slyšíš hluk tramvají a cítíš vůni piva a klobás. A já? Já jdu rovnou za tím, co chci.
V srdci Ostravy
Jednoho večera, když jsem se procházela po náměstí, zrovna jsem si zapálila cigaretu. Vzduch byl hustý, jako by se v něm mísily veškeré příběhy, co tu kdy byly. Najednou se objevil on – Ostravák, co ví, co a jak. S úsměvem, co by mohl rozbít i tu nejtvrdší ocel, přišel a zeptal se, co dělám. Kdybych měla peníze, možná bych mu odpověděla vesele, ale teď jsem se mu jen podívala do očí a řekla: „Jdu pro to, co mi patří.“
Akce v podzemí
Ostravák se zasmál a řekl, že má plán. „Pojď se mnou do podzemí, tam se dějí věci,“ navrhl. Po chvíli váhání jsem souhlasila. Srdce mi bušilo jako šílené, když jsme vstoupili do zapadlého klubu, kde se světla mísila s kouřem a hudba hrála tak nahlas, že jsem málem neslyšela své vlastní myšlenky. Ale já jsem to milovala. Všude kolem mě byly tváře, které se smály, tančily a žily.
Všechny barvy života
Dostali jsme se do centra akce. Lidé kolem nás byli jako barvy na paletě – někdo byl červený, jiný modrý, další zelený. Každý měl svůj příběh, a já jsem se cítila jako královna, která právě usedla na trůn. Pila jsem levné pivo a směla se s Ostravákem, který měl v očích jiskru. Ale pak, když jsem se na něj podívala blíž, spatřila jsem něco jiného. Nešlo o úsměv, ale o masku. V ten moment jsem si uvědomila, že se mi ten kluk vlastně nelíbí, a že jeho plán není tak nevinný.
Zvrat v příběhu
Když jsem se chtěla otočit a odejít, chytil mě za ruku. „Kam jdeš? Teď to teprve začíná!“ Kdepak, už jsem mu nevěřila. Věděla jsem, že musím jednat rychle. Otočila jsem se k němu a zašeptala: „Nejsi ten, za koho se vydáváš.“ V tu chvíli jsem mu vrazila pivo do obličeje a utíkala k východu. Když jsem se dostala ven, cítila jsem svobodu, jako bych se právě osvobodila z nějakého zlého snu. A víš co? Možná jsem bez peněz a bez lásky, ale mám svoji hrdost, a to mi nikdo nevezme. Když Ostravák ví, co a jak, já už to vím taky.