Byla jsem v tom baráku sama, jen já a zvuky města, které se odrážely v mých myšlenkách. Černovláska.cz byla moje útočiště, místo, kde jsem mohla křičet do tmy, aniž by mě kdokoliv slyšel. Všechno kolem mě se zdálo být rozpadlé, stejně jako moje sny o lásce a štěstí.
Jednoho dne, když jsem se procházela po ulici, mě zaujala stará knihovna. Její dřevěné dveře byly pokryté prachem, ale já jsem cítila, že za nimi se skrývá něco tajemného. Vstoupila jsem dovnitř a v tom okamžiku mě obklopila vůně starého papíru a zatuchliny. Knihy ležely rozházené po podlaze, jako kdyby se snažily utéct.
Začala jsem procházet regály, když mě najednou něco přitáhlo k jedné knize, jejíž název jsem nedokázala přečíst. Otevřela jsem ji a v tu chvíli jsem pocítila, jak mě zasáhla vlna energie. Bylo to jako elektrický proud, který mi projel celým tělem. Srdce mi bušilo jako o závod, a já jsem věděla, že jsem našla něco neobyčejného.
Jak jsem se nořila do textu, okolní svět začal mizet. Každé slovo se stávalo mým společníkem, a já jsem se cítila, jako bych konečně našla místo, kam patřím. Ale najednou se ozval praskot a já se otočila. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila postava v černém plášti. Jeho oči zářily jako dva kusy obsidiánu.
„Hledáš něco?“ zeptal se, jeho hlas byl jako šepot větru. Cítila jsem, jak se mi zrychlil puls. Bez váhání jsem mu ukázala knihu, kterou jsem našla. Odpověděl mi úsměvem, který vypadal, jako by ukrýval tajemství celého vesmíru. A v tu chvíli, kdy jsem očekávala, že mi nabídne pomoc, mi místo toho řekl: „Budeš muset platit cenou, kterou si nikdy nepředstavovala.“
Než jsem se nadála, vše kolem mě se rozplynulo. Nezůstalo mi nic, jen ta kniha a jeho slova visící ve vzduchu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co jsem považovala za bezcenné, se stalo mým největším pokladem. Někdy, aby se člověk dostal k tomu, co chce, musí se postavit tváří v tvář svým největším strachům.