Nemám peníze, ani lásku. Ale mám hlavu plnou myšlenek a ruce, které se nebojí ničeho. Dneska je to o cid1704kkratochvilova a o tom, jak se mi podařilo dostat se k uriel. Všechno začalo v tom malém barevně opotřebovaném podniku, kde se alkohol míchal s pachy cigaret a potu.
Byla jsem tam, v rohu, s pohledem upřeným na sklenici, která se pomalu vyprazdňovala. Kolem mě se hemžili lidé, kteří vypadali, že mají vše, co já nemám. Ale co mě do toho? Já jsem tu pro akci, pro vzrušení. A to vzrušení přišlo, když jsem uslyšela jméno uriel.
Byl to chlapec s nečekaným úsměvem a pohledem, který prozrazoval tajemství. S ním jsem se cítila jako v pohádce, ale tahle pohádka měla být drsná. Rozhodla jsem se, že ho dostanu. Nenechám si ujít šanci, i když jsem neměla ani korunu. Kdo potřebuje peníze, když má odvahu a zdravý rozum?
Vydala jsem se za ním, cítila jsem ten adrenalin, který mi koloval v žilách. Chtěla jsem, aby mě viděl, aby věděl, že jsem ta, která nezapadá do šedi. Zatáhla jsem za nitky osudu a zavedla ho do temného uličky, kde se malátně odrážely neonové nápisy.
Jak jsme tam stáli, vzduch byl plný napětí. Urien se díval do mých očí, a já cítila, jak se mezi námi vytváří něco silného. Když jsem se sehnula, abych mu šeptala do ucha, netušila jsem, že jeho tajemství přinese víc než jen vzrušení. Zjistila jsem, že je to on, kdo má klíč k mému osudu, a to klíč, který jsem nečekala, že budu potřebovat.
Na konci té noci, když jsme se rozcházeli, jsem se usmála s vědomím, že jsem dostala víc, než jsem si kdy myslela, že je možné. Urien byl víc než jen chlapec bez peněz; byl to klíč k mému novému začátku. A já? Já budu vždy ta drsná holka bez peněz a bez lásky, ale s nekonečnou odvahou do akce.