První den bez peněz
Slunce svítilo jako rozžhavená deska a já jsem stála na rohu ulice, zírajíc na prázdné kapsy svých kalhot. Neměla jsem ani korunu, ale to mě nezastavilo. Kdo potřebuje peníze, když máš odvahu? Moje srdce bušilo jako zběsilé, když jsem se rozhodla, že tohle je den, kdy se nenechám zlomit.
Ulice plné barev
Ulice kolem mě byly plné lidí, kteří se smáli, nakupovali a užívali si. Všechno to bylo jako živý obraz, ale já jsem se v tom obraze cítila jako duch. Až do chvíle, kdy jsem spatřila onu malou kavárnu s úžasnou vůní kávy. Jasně, že si nedám, ale to neznamená, že se nemůžu podívat dovnitř.
Setkání s neznámým
Vešla jsem dovnitř a okamžitě mě obklopila atmosféra, která byla jako pohlazení. Zrak mi padl na chlapa v rohu s dlouhými vlasy a jizvou přes tvář. Vypadal jako z jiného světa, ale co mě zaujalo, byla jeho kytara, která na mě volala. Přistoupila jsem k němu a bez obalu se zeptala: „Zahraješ mi?“
Nečekaná nabídka
Odpověděl mi s úsměvem a začal hrát. Jeho prsty tančily po strunách jako vánky v noci. Byla jsem fascinovaná. Po chvíli mi nabídl, abych se k němu přidala. Vzala jsem si jeho kytaru a začala zpívat. V tu chvíli jsem zapomněla na peníze, na lásku, na všechno. Jen já, on, a ten nádherný zvuk.
Konec, který nikdo nečekal
Po koncertě jsme se zamysleli nad tím, co dál. On měl plány na koncert v jiném městě, ale já? Bez peněz, bez lásky, ale plná energie. Rozhodnutí bylo těžké. Ale pak mi nabídl: „Pojď se mnou, stačí ti jen kytara a tvoje hlas“. To bylo to, co jsem potřebovala. A tak jsem se ocitla na cestě, kterou jsem nikdy nečekala, s neznámým chlapem, který mi dal víc než jen hudbu – dal mi naději.