Ulice byly mokré od deště, vzduch byl nasáklý vůní spálené gumy a štiplavého potu. Zrovna jsem se vrátila z dalšího neúspěšného pokusu o sehnání práce. Peněženka prázdná, srdce ještě prázdnější. A tak jsem se rozhodla vyrazit na místo, kde se většinou objevovaly ty nejzajímavější příběhy.
Vstoupila jsem do zaplivané kavárny, kde se většinou scházeli ti, co se nechtěli vzdát svých snů. Na stolech ležely roztrhané papíry a zdi byly pokryté graffiti. Vzduch byl těžký od kouře a sliboval nějakou akci. Srdce mi bušilo, když jsem si objednala silnou kávu a čekala na chvíli, kdy se něco stane.
V ten moment jsem ho spatřila. Mladý kluk, s piercingem v obočí a jiskrou v očích, který v ruce držel kytaru. Jeho hlas byl jako zvon, když začal zpívat o lásce, která nikdy nebyla. Všichni v místnosti se na něj dívali s nadějí a já cítila, jak se mi zjevil nový cíl. Nešlo mi o jeho lásku, ale o jeho příběh.
Po jeho vystoupení jsem se k němu přiblížila. „Máš talent, ale jsi bez peněz, jako já. Co kdybychom udělali něco velkého?“ zeptala jsem se. Jeho oči se rozsvítily. „Co máš na mysli?“ Nečekala jsem na odpověď, hned jsem spustila: „Zahrajeme na ulici a vybereme si peníze na další show. Ale musíme to udělat dnes večer!“.
Celý večer jsme se toulali po městě, zkoušeli jsme různé ulice, ale nic nefungovalo. Až nakonec, když už jsem byla na pokraji rezignace, jsme našli místo. Ulice byla plná lidí, kteří hledali zábavu. Když začal hrát, dav se shromáždil. Dala jsem do toho všechno, co jsem měla, a lidé začali tleskat. Podařilo se nám vybrat slušnou částku, ale v tom se stalo něco nečekaného: z davu vyšel muž, který měl na sobě oblek. Přistoupil k nám a řekl: „Hledám vás! Chci vás vzít na turné.“ Můj svět se rozpadl. Bez peněz, bez lásky, ale s nečekanou příležitostí. Co teď?