Všechno začalo jednou šedou nocí. Ulice byly prázdné, jen sem tam se mihnul stín. Já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem se toulala po městě a rozhodla se, že dneska si užiju nějakou akci. Vzduch byl prosycen vůní deště a benzínu. Měla jsem v ruce cigaretu a v srdci touhu po dobrodružství.
Šla jsem do zaplivané hospody, kde se setkávají ti, co nemají co ztratit. Barman, starý známý s ošklivou jizvou na tváři, mi nalil sklenici levného rumu. „Hele, co bys řekla na malou hru?“ zeptal se a v jeho očích jsem viděla záblesk. Hra? Mně se takové věci líbí.
Hodně lidí se na mě dívalo, jak kdybych byla mimo. Ale to mi bylo jedno. Věděla jsem, že dneska chci udělat něco bláznivého. „Tak co, zahrajeme si?“ zeptala jsem se a pokynula hlavou směrem k jedné partě u stolu. Zasmáli se a kývli. Bojím se jen v noci, kdy se lidé dívají na mě jako na bezdomovce.
Na stole se objevila balíček karet. Hráli jsme a sázeli, co jsme měli. Každý tah byl jako výstřel z pistole, a já jsem se cítila jako královna. Když přišla moje chvíle, vsadila jsem poslední drobáky, co jsem měla. „Dám ti víc, než si myslíš!“ zvolala jsem a všichni ztichli.
Jak se hra rozvíjela, napětí v místnosti rostlo. Když jsem vyhrála, cítila jsem, jak mi adrenalin koluje v žilách. Získala jsem víc, než jsem očekávala. Ale pak se to stalo. „Co jsi to udělala?!“ ozval se hromový hlas za mnou. Otočila jsem se a spatřila starého nepřítele. V ten moment jsem věděla, že tohle je konec. Otočila jsem se, a místo útěchy jsem cítila chladnou zbraň na krku.
Nakonec jsem se ocitla v ulici, kde se mísily stíny s realitou. A v tom chaosu jsem se rozhodla, že se nedám. „Myslíš, že mě dostaneš tak snadno?“ zařvala jsem a v posledním okamžiku jsem se rozeběhla. Světlo reflektorů mě oslepilo, ale já jsem se nenechala. Adrenalin, chuť na svobodu a pocit, že na konci je něco víc, mě hnaly vpřed.