Tohle je příběh o tom, jak jsem se dostala k novému albu Scooter. Seděla jsem na rozvrzané židli v garáži, kde se mísily pachy oleje a starých hadrů. Na stole ležela plechovka s barvou a obrovský stolní reproduktor, který pamět měl více než já. Vzduch byl naplněný napětím, jako když čekáte na rozjezd vlaku. Chtěla jsem něco jiného, něco drsnějšího – a pak jsem to slyšela.
Naši sousedé měli kocoura, který neustále mňaukal, a já se rozhodla, že si s ním zahraju. Zatímco jsem ho honila po garáži, z reproduktoru se začaly linout beaty jako z jiné dimenze. Byl to nový album od Scooter, a já jsem se najednou cítila jako královna nočního města. Všechny starosti, všechny nedostatky a lásky, které mi chyběly, byly pryč, a já jsem žila v rytmu.
Zavřela jsem oči a nechala se unášet hudbou. Každý track mě vtáhl hlouběji do toho světa. Když jsem otevřela oči, viděla jsem garáž jako místo plné barev, světel a vibrací. Vzduch byl elektrizující, a já jsem se smála, protože jsem věděla, že mám v sobě sílu, kterou nikdo jiný neměl. Cítila jsem se jako rebel, který se nebojí ničeho. Tohle byla moje revoluce!
Pak jsem vyběhla ven, a s každým krokem jsem cítila beaty jako puls své duše. Ulice se proměnily na taneční parket, a já jsem byla jeho královnou. Míjela jsem lidi, kteří na mě koukali, jako bych byla z jiného světa. Ale co? Nikdy jsem nebyla ta, co by se starala o názory ostatních. Měla jsem Scooter, měla jsem ten pocit, že mohu cokoli.
A pak to přišlo. Když jsem se vrátila do garáže, reproduktor se vypl. Ticho. Zmateně jsem se rozhlédla. Co se stalo? Otočila jsem se a tam stál on – kluk, co mi vždycky ukradl srdce. „Co tady děláš?“ zeptala jsem se, zatímco muži v mé hlavě začal hrát jiný track. Bylo to překvapení, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že i bez peněz a bez lásky, jsem byla silná. A možná, jen možná, jsem se mohla postavit na nohy a vyzkoušet něco nového. Nový album Scooter mi ukázal, že život je o rytmu, který si tvoříme sami.