Jiz tuto sobotu, 3935, jsem se procházela ulicemi města, které se pomalu probouzelo. Zyllfest 2008 byl na obzoru, a já jsem cítila, že se něco velkého chystá.
Všude kolem mě se vznášela vůně grilovaných klobás a piva. Lidi se shromažďovali, smáli se a tančili na hudbu, která se linula z reproduktorů jako magnet. Cítila jsem, jak mi srdce buší v rytmu téhle šílené atmosféry. Měla jsem pár drobných v kapse, ale to mě nezastavilo. Když chceš, vždycky si něco najdeš.
Na místě bylo spousta stánků, a já jsem se zastavila u jednoho, kde prodávali barevné náramky. Zelené, modré, červené – jako by byly vyrobené z duhy. „Dám ti jeden za úsměv,“ řekl mi kluk s rozcuchanými vlasy. Neváhala jsem. Usmála jsem se a náramek byl můj. Bylo to jako vítězství, i když jsem věděla, že to je jen malá drobnost.
Když jsem se dostala k hlavnímu pódiu, zavřela jsem oči a nechala se unášet hudbou. Beat mě pohlcoval jako mořské vlny. Na chvíli jsem zapomněla na to, že jsem bez peněz a bez lásky. Byla jsem součástí téhle šílené party, kde nikdo neřešil, kdo má co a kdo nemá. Jenom jsme byli my a ta energie, která nás spojovala.
Večer se blížil, a já jsem se rozhodla prozkoumat okolí. Všude se usmívaly tváře, ale pak jsem narazila na malou skupinku lidí, kteří vypadali jako by se chystali na nějakou akci. Zvědavě jsem se přiblížila, a pak to přišlo. Nečekaně, vtom chaosu, jsem objevila starou kamarádku, kterou jsem neviděla roky. V jejích očích jsem viděla stejnou touhu po dobrodružství. Otočila se, usmála a řekla: „Pojď, máme plán.“
A tak jsem se ocitla uprostřed něčeho, co jsem ani nečekala. Bylo to šílenství, ale já se cítila živá. Moje srdce bušilo jako nikdy předtím. A pak, abych to zakončila, jsem si uvědomila, že láska a peníze jsou jen iluze. Skutečné bohatství je ve vzpomínkách a zážitcích, které si odnášíš. A já jsem odcházela s pocitem, že to bylo teprve začátek.