3686 Landa Jede na Turné: Cestování Československem 2008

Na koncertě Landa v roce 2008 jsem si uvědomila, že bez peněz a lásky se dá žít. Atmosféra, svoboda, setkání se starým kamarádem a nečekané setkání s Landou – to všechno mi ukázalo, co vlastně znamená být naživu.

Všechno začalo na nádraží

Měla jsem v kapse pár drobných, ale to mě nezastavilo. Vzala jsem si batoh, co pamět chrání, a vyrazila na nádraží. Vzduch voněl po starých vlacích a na lavičkách seděli lidé, co se dívali do svých mobilů, jako by je to mělo zachránit. Já jsem měla jiný plán – sleduj Landa jede na turné, ať už to znamená cokoliv.

Představení, co změnilo vše

Když jsem dorazila na koncert, srdce mi bušilo jako kladivo. Scéna byla osvětlená, lidé křičeli, a já jsem se cítila jako součást něčeho většího. Všude kolem mě byly barvy, světla a zvuky. Cítila jsem, jak vzrušení pulzuje vzduchem, jak se mi v žilách mísí adrenalin s alkoholem, co jsem sehnala na poslední chvíli. Landa vyšel na pódium a začal zpívat. Každé slovo, každá nota mi dávala zapomenout na to, že nemám peníze, ani lásku.

Bez peněz, ale s odvahou

Po koncertě jsem se rozhodla, že neodejdu. Potkala jsem partu fajn kluků, co se chystali na afterparty. „Pojď s námi!“ zavolal jeden z nich. Tak jsem šla. Místo, kde jsme se sešli, bylo zaplněné kouřem, smíchem a hlasitými hlasy. Něco mi říkalo, že bych měla mít strach, ale já místo toho cítila svobodu. Všechno kolem mě bylo chaotické, ale já jsem se cítila jako královna noci.

Hra na schovávanou s osudem

Jak noc postupně plynula, potkala jsem starého kamaráda, kterého jsem neviděla roky. V jeho očích jsem viděla příběhy, co jsme zažili. Společně jsme procházeli městem, smáli se a vzpomínali. Ale pak přišla chvíle, kdy jsem se ocitla v uličce sama. Světla se rozmazala a já jsem cítila, že se něco blíží. Měla jsem strach, ale zároveň jsem věděla, že jsem naživu. Jaká ironie, že právě teď, když jsem byla na dně, jsem se cítila nejlépe.

Nečekaný závěr

Najednou se ozval hlas, co jsem znala. Byl to Landa. Stál tam, přímo předemnou, se smíchem a pohledem, co mě rozesmál. „Co tady děláš?“ zeptal se. A já? Jen jsem se usmála a řekla: „Chtěla jsem se dostat k bezedné nádrži příběhů a ty jsi ten nejlepší, co tu je.“ On se zasmál a já jsem věděla, že i když nemám peníze a lásku, mám něco mnohem víc – příběh, co se v mém srdci rozhořívá a nikdy nezmizí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *