Ráno se probudím s myšlenkou, že musím vymyslet, jak vydělat nějaké peníze. Moje břicho se ozývá jako rozbitý gramofon, a tak mě napadne, že bych si mohla udělat snídani. V kuchyni je však jen suchý chléb a zbytek starého, plesnivého másla. Ale to mi nevadí, protože hlad je nejlepší kuchař.
Začínám nacházet inspiraci. Zatímco se snažím nakrájet ten starý chléb, vzpomenu si na to, co jsem viděla včera ve městě. 3678 nových ksichtů na snídani, to je moje šance! Rychle se obléknu do svých oblíbených, oloupaných džínů a vyrazím ven. Ulice jsou šedé, ale já se nebojím. Vzduch voní jako opelichaný pes, ale to mě neodradí.
Na rohu ulice potkávám parťáka, co prodává kávu. Jeho stánek je jako magnet pro lidi, co si chtějí užít první doušek života. Zatímco popíjím kávu, vidím, jak se kolem mě procházejí různorodé ksichty. Každý z nich má svůj příběh. Někdo se usmívá, jiný zas vypadá, jako by právě přišel z pekla. A já tam stojím s kávou v ruce, sleduji tu přehlídku a přemýšlím, jaké by to bylo mít alespoň kousek z jejich světa.
Najednou mi to dojde. Můžu si vytvořit vlastní svět. Zatímco se snažím vyhnout pohledům kolemjdoucích, dostanu nápad. Co kdybych vzala tyto ksichty a vytvořila z nich vlastní digitální umění? V hlavě mi svítí nápady jako neonové světla. Vytáhnu svůj starý mobil a začnu fotit. Každý úsměv, každou grimasu. Moje snídaně se mění na umělecké dílo.
Po několika hodinách blbnutí s fotkami se vracím domů a začínám pracovat na své nové HTML stránce. Mám v plánu vytvořit galerii „3678 nových ksichtů“. Pokaždé, když se mi podaří načíst stránku, cítím, jak mi roste adrenalin. Až do chvíle, kdy se stránka konečně načte a já vidím, že mě sleduje tisíc lidí. To je šok! Můj obyčejný den se proměnil v online hit. Snídaně, která začala jako malá tragédie, se proměnila v úspěch. A já? Jsem teď královna ksichtů, bez peněz, ale s neuvěřitelným příběhem.