Dneska jsem se probudila s myšlenkou, že mi život dluží pořádný adrenalin. Tak jsem vzala staré džínové šortky a černý crop top, co mi zbyl od posledního večírku, a vyrazila jsem do ulic. Život je krátký, a já ho chci prožít naplno, bez ohledu na to, kolik peněz mám v kapse.
Na rohu ulice voněla čerstvá káva a já se rozhodla, že si jí dám, i když jsem měla v peněžence jen drobáky. Dala jsem si ji z automatu, ale co na tom záleží? Horký nápoj mi na rtech zanechal příjemný pocit a já se cítila jako královna. Když jsem obcházela místní trh, zaslechla jsem klukovské hlasy, jak se baví o nějaké akci. Vzpomněla jsem si na svoje staré časy – když jsem byla v centru dění. ⏳
Srdce mi bušilo, když jsem se k nim přiblížila. Všichni se smáli a já jsem neměla co ztratit. „Hej, co tu děláte?“ zeptala jsem se s úsměvem. Hlavní borec, co měl na sobě koženou bundu, se na mě podíval a řekl: „Připravujeme se na večerní závod!“ Na chvíli jsem zaváhala. Proč se nezapojit? Vzpomněla jsem na všechny ty chvíle, kdy jsem se bála udělat krok vpřed. Dneska jsem se cítila odvážně.
„Tak jo, jdu do toho!“ zvolala jsem a kluci se na mě překvapeně podívali. Když jsem se postavila na start, cítila jsem jak se mi zrychluje tep. Vzduch byl prosycen napětím a já se cítila jako v akčním filmu. Když odstartovali, běžela jsem jako o život. Cítila jsem, jak mi vítr fouká do tváře a jak se mi rozproudila krev v žilách. Adrenalin byl mé jediné palivo.
Po závodě jsme se sešli na náměstí a smáli se svým výkonům. Když jsem se podívala na kluka s koženou bundou, něco mi v něm říkalo, že to byl jen začátek. „Tak co, chceš se k nám přidat příště?“ zeptal se. Tehdy jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky můžu mít odvahu a žít naplno. Život je jedna velká jízda a já si ho hodlám užít na maximum. Kdo ví, co mi přinese zítřek? Možná právě to, co jsem hledala.