První kousnutí do temné hmoty
Zasněžená ulice, chladný vítr, a já, drsňačka bez peněz a bez lásky, jsem se procházela a v hlavě mi vířily myšlenky. V kapse mi zbyla jen drobná na cigarety, ale dneska jsem nechtěla kouřit. Chtěla jsem něco jiného. Chtěla jsem čokoládu.
Naštvaná holka v cukrárně
Na rohu stála malá cukrárna, kde okna byla zahalena v teplém světle. Vstoupila jsem dovnitř, aroma čokolády mě doslova praštilo do nosu. Když jsem viděla tu směsici tmavé, mléčné a bílé čokolády, nemohla jsem se ovládnout. Srdce mi bušilo jako splašené, ale peněženka prázdná. V tom okamžiku jsem se rozhodla, že si vezmu, co chci.
Čokoládový plán
Srdce mi bušilo, když jsem se přikradla k pultu. Vzala jsem si kousek tmavé čokolády, a jakmile jsem ho vložila do úst, pocítila jsem vlnu blaženosti. Měla jsem pocit, že se mi v hlavě rozsvítilo. Čokoláda byla mým lékem. Uvolnila jsem se. Ale co teď? Co když mě chytí?
Únik do sladkého světa
Dala jsem si ještě kousek. A další. Když mě pak pohltila vlna vděčnosti a radosti, zapomněla jsem na všechno kolem. Byla jsem královnou čokolády, vládla jsem tomuto sladkému království bez peněz a bez lásky. V té chvíli jsem si uvědomila, že i bez toho, co ostatní považují za důležité, mohu mít své vlastní štěstí.
Nečekaný obrat
Ale pak, právě když jsem se chystala na útěk, vtrhla do cukrárny policie. Zastavila se přímo přede mnou. Jako bych byla v nějakém dramatu. Místo toho, abych se snažila utéct, jsem s úsměvem vytáhla čokoládu a řekla: „Nabídněte mi lásku, nebo si vezmu ještě kousek.“ A oni se rozesmáli. V ten moment jsem zjistila, že čokoláda není jen lék, ale také cesta k nečekanému přátelství.