Chcete vědět, jak zhubnout a přitom se neochudit o jídlo?
Tak tady to máte. Žijeme v roce 2053, kde jsou peníze vzácné jako černý diamant. Všichni se snaží přežít, ale já jsem drsná holka a mám svůj styl. Bez lásky, bez iluzí, ale s touhou po dobrém jídle. Jsem královna garáže a dnes vám ukážu, jak zrat a nepribrat.
Garáž jako království
Moje garáž je moje útočiště. Všude kolem mě voní olej a staré gumy. Když si sednu na tu rozhrkanou židli, cítím se jako v paláci. Vytahuji ze zásobníku zbytek jídla, které jsem našla ve tmě supermarketu. Tohle je moje tajemství – minimalizmus. Jídlo, které mi zbylo, je jako vzácný poklad. Zelenina, která už vypadá jako zombie, ale zázraky se dějí!
Recept na přežití
Proč si neudělat polévku? Už se mi vaří v hrnci nad ohněm, který jsem rozdělal z rozpadlých krabic. Cibule, mrkev a pár zbylých brambor. Rozmixuji to, přidám koření, které jsem ukradla z vedlejší garáže, a voilà! Život je krásný! A co je nejlepší? Nezabere to žádné místo v břiše.
Podivné setkání
Jednou večer, když jsem snídala svou polévku, se objevil on. Kluk, který voněl jako čerstvě posekaná tráva, s úsměvem, co by rozdrtil i led. Přinesl mi jídlo. Měl v rukou balíček sushi. Nechápala jsem, jak to může mít, když já musím bušit ve starých krabicích. Ale v tu chvíli jsem mu uvěřila. Byl to zázrak.
Nečekaný zvrat
O chvíli později jsme seděli na zemi, jídlo uprostřed, a já si uvědomila, že mi na něm záleží. Možná je to láska? Ale v tu chvíli přiběhla parta kluků z ulice, kteří si dělali nárok na náš poklad. A víte co? Vyskočila jsem na nohy, vzala sushi a hodila ho do ohně. „To je moje jídlo, moje přežití!“ křičela jsem. Kluci se zastavili. A v tu chvíli jsem pocítila sílu. Jídlo? Láska? Nebo obojí? Nevěděla jsem, ale bylo to překvapení.