Hlava v oblacích, nohy na zemi
Ráno začíná jako obvykle. Vypotím se v tom odporném, zapáchajícím bytě. Cítím, jak mi na kůži leží vrstva prachu a potu. Dneska to ale nevzdám. Kdo by si pomyslel, že se mi podaří vymanit se z tohohle blázince? Nepotřebuji peníze, abych si užila den. Dneska chci akci!
Ulice jsou moje hřiště
Vybíhám na ulici, kde šumí motorové pily a křik dětí se mísí s vůní čerstvě upečeného chleba. Beru si svou starou kšiltovku, kterou jsem našla v popelnici, a vyrážím. Nechci nic víc než pocit svobody. Ulice jsou moje hřiště. Procházím kolem parku, kde se skupinka kluků snaží zapůsobit na holky. Co já vím o lásce? Pozvednu obočí a jdu dál. Nemám čas na hlouposti.
Na kraji města
Na kraji města mě zastaví chlapík s tetováním na rukou. Vypadá jako nebezpečný. „Hej, holka, co tu děláš?“ ptá se. Odpovídám mu v klidu: „Hledám akci, ne kecy.“ Chvíli se na mě dívá, pak se zasměje. Nečekala jsem, že se z toho vyklube zábava. Dává mi pár tipů, jak se dostat k rychlým penězům. „Všichni potřebujeme něco, ne?“
Nečekaná změna
Začíná být pozdě, ale já se nenechám odradit. Vyrazím k místu, které mi chlapík doporučil. Je to starý sklad na okraji města. Nikdy bych si nepomyslela, že tam potkám lidi jako já. Jsou tu holky v podobných hadrech, jako jsem já. Cítím se tu jako doma. Všichni se usmívají, jdeme do akce. Vyklízíme staré krabice a nacházíme poklady. Je to adrenalin, který mě nabíjí.
Konec jako překvapení
Ale pak, když už se zdá, že všechno vychází, zasáhne mě realita. Zjistím, že jsem se zapletla do něčeho většího, než jsem předpokládala. Chlapík z parkoviště se objevuje znovu, tentokrát s partou, která vypadá jako z jiného světa. „Co si to dovoluješ, holka?“ Zjistím, že to, co vypadalo jako zábava, je ve skutečnosti past. Všechny oči se upírají na mě. Musím se rozhodnout. Buď se postavím tváří v tvář nebezpečí, nebo uteču. A tak, srdce mi buší, beru nohy na ramena.