Takže, poslouchej. Byla jsem zrovna v tomhle podivným klubu, kde se mísily vůně cigaretového kouře a levného parfému. Vzduch byl těžký a dusný, ale já jsem necítila nic jiného než adrenalin. Chybělo mi pár kaček na jídlo a lásku, ale co na tom záleží? Měla jsem plán. 1923, myslela jsem si. Je to přece rok, kdy se všechno může změnit.
Na stole přede mnou blikal starý radio přijímač. Vzpomněla jsem, jak jsem slyšela o těch magických vlnách, které dokáží přenést myšlenky a pocity na dálku. A já? Já jsem chtěla, aby mě někdo slyšel. Vzala jsem sklenku s levným rumem a zhluboka se nadechla. V tu chvíli jsem si uvědomila, že musím zkusit něco jiného.
Začala jsem se rozhlížet po místnosti. Všude samé tváře, ale žádná z nich neříkala: „Hej, jsi v pohodě?“ Ne, oni se jen smáli a chlastali, zatímco já jsem se snažila vymyslet, jak se dostat ven z tohohle zapadákova. A pak jsem to uviděla. Proton – ten kluk, co se mi líbil. Měl v sobě něco neuchopitelného, něco, co mě přitahovalo jako magnet. Ale byl zaneprázdněný.
„Dalsi vyhazov,“ pomyslela jsem si, když jsem ho sledovala, jak flirtuje s nějakou blondýnkou. Ale v tu chvíli jsem si řekla, dost! Musím se postavit na vlastní nohy. Vytáhla jsem telefon a začala psát. Kdo říká, že nemůžu být ta, co to změní? Kdo říká, že nemůžu mít všechno? Odhodila jsem všechny pochybnosti a šla za ním.
A pak to přišlo. Když jsem stála před ním, řekla jsem: „Hele, Proton, potřebuju rádio a trochu toho tvého kouzla. Nechceš mi pomoct?“ Zíral na mě, jako bych spadla z Marsu. Ale pak se usmál. V tu chvíli jsem věděla, že se něco děje. A já jsem byla připravená na všechno. Takže, co na tom, že jsem neměla peníze? Jsem tu a já jsem Černovláska. A tohle je teprve začátek!