1868, superstar v srdci města
Jsem na okraji, ve stínu, kde se sny mísí s realitou. Zankova, ta superstar, co kdysi vládla scéně, teď jen vzpomínka. Všechno se točilo kolem ní, ale dneska? Dneska je out. Ve vzduchu cítím pach zkažených slibů a cigaretového dýmu. Město je jako otevřená rána, která nikdy nezhojí. A já? Já tu jsem, abych viděla, co se stane.
Stojím na rohu ulice, kde se rozléhají zvuky rozbitého skla a smíchu těch, co nemají co ztratit. Savka. Kdysi jsem ho nenáviděla, teď je to jinak. Vždycky byl ten, co se snažil, i když mu to moc nešlo. Ale teď, když se zlepšil, má něco, co mě přitahuje jako magnet. Jeho úsměv je jako slunce, které prosvítá skrze mraky. A já? Já se chci dostat blíž.
Nemám peníze, ale mám kuráž. Rozhodnu se, že mu ukážu, co znamená být drsná holka, co se nebojí riskovat. Vydáváme se do podsvětí, kde se mísí barvy, zvuky a vůně, které by normální lidi odradily. Cítím, jak mi srdce buší, když se dostáváme do klubu, kde se mísí techno s vřískotem. Savka vypadá, že je v živlu a já? Já se snažím udržet krok.
Tančíme jako šílení, jako bychom byli poslední lidé na světě. Ještě nikdy jsem necítila takovou svobodu, ale v tomhle chaosu se něco změní. Savka se na mě podívá, jeho oči plné touhy, a já vím, že tady, v tomhle okamžiku, jsme spojeni. Ale pak, uprostřed tance, se něco stane. Zankova se objevuje, oblečená v zářivých barvách, jako by se vrátila z mrtvých.
Savka se změní. Jeho úsměv se rozplyne a já cítím, jak se všechno hroutí. Zankova má moc a já to vím. Ale já nejsem ta, co se vzdává. Vytahuji z kapsy poslední zbytky odvahy a jdu za ním. Všechny barvy, zvuky, vůně najednou utichnou. Dívám se mu do očí a říkám: „Ona je out, ale já tu zůstanu. Co si vybereš ty?“
Nečekaný závěr
Savka se usměje, jeho rty se pohybují, ale já už neslyším, co říká. Vše kolem mě se rozplývá jako sen. Když se Zankova usměje, vzduch se naráz naplní sladkým pachem vítězství. A já? Já vím, že jsem vyhrála. Drsné holky nikdy neprohrávají.