Hlava plná zvuků
Představ si, jak se město probouzí do odpolední šedi. Hlasité zvuky klaksonů a křik rozzuřených řidičů mi drásají uši. Mám na sobě staré kožené sako, které pamět chrání jako druhou kůži. Zina Stereophonic Punx, to je moje jméno, a dneska večer to rozjedu.
Život na hraně
Zpívající neonové nápisy na ulicích mě lákají. Cítím vůni levného piva a kouře z cigaret. Kluci z party mě pozvali na tajný koncert, prý to bude jízda. Bez peněz, bez lásky, ale s adrenalinovým pocitem, který mě žene vpřed. Když dorazím do garáže, zvuky z amplifikátorů mě přivítají jako ztracenou dceru. Všichni jsou tu jako já, drsní a bezstarostní.
V rytmu punku
Kapela se rozjede a já se propadám do víru těl, která se pohybují v rytmu. Každý úder bubnu mi buší v hrudi, každý tón kytary mi rozproudí krev v žilách. Lidi kolem mě skáčou, smích a křik se mísí s hudbou, a já cítím, jak se ze mě stává součást tohoto šílenství. Všechno ostatní mizí, jako by neexistovalo.
Nečekaná setkání
Pak ho spatřím. Typ, co vypadá jako z jiného světa. Tmavé vlasy, košile s lebkami a oči, které by mohly procházet skrz mě. Vzájemně si vyměníme pohledy, a najednou cítím, jak se něco mění. Pochybnosti, které mě dřív svazovaly, se vytrácí. Místo toho se dostavuje vzrušení, které mě nutí jít blíž.
Překvapení na konci
Když koncert končí, my se ocitáme v temné uličce, kde se zvuky města ztrácí. Zní to jako konec, ale najednou mi podává ruku a já se cítím jako královna. „Pojď, ukážu ti něco víc než jen hudbu,“ říká. A já, i když vím, že nejsem připravená, ho následuji. Kdo ví, co na mě čeká, ale jedno je jisté – tohle nebude obyčejný večer. Život je příliš krátký, abych zůstala jen u hranic punku.