Byla jsem na dně. Zrovna jsem se procházela po zaprášených ulicích, kde se mísila vůně starých knih s mastnými hranolkami z místního stánku. Na sobě jsem měla otrhané džíny a tričko, co pamatuje lepší časy. Život drsné holky bez peněz a bez lásky mi nedával moc na výběr.
V jednom okamžiku jsem se zastavila před malou kavárnou, kde se scházeli lidé s notebooky. Zvědavost mě přiměla nakouknout dovnitř. Zjistila jsem, že tam dělají něco s wp_shop_admin_styles a CSS. Moje srdce se rozbušilo. Jasně, že jsem o tom slyšela, ale nikdy jsem nezkoušela udělat něco víc, než jen sledovat, jak to dělají ostatní.
Vstoupila jsem dovnitř a bez obalu jsem vyhrkla: „Hele, potřebuji se naučit, jak s tím pracovat!“. Číšník, co vypadal jako hipster z reklamy, na mě koukl s úsměvem a pokrčil rameny. „Proč ne? Můžeš si sednout vedle mě.“ Když jsem se posadila, cítila jsem, jak mě pohledy ostatních lidí zkoumaly. Jako bych byla nějaký zvíře v zoo.
Začal vysvětlovat, jak CSS může změnit vzhled webu, jak si můžu upravit wp_shop_admin_styles podle svých představ. Cítila jsem, jak mi v hlavě začínají skákat obrázky – barvy, styly, písma. Každé slovo, které říkal, mě nabíjelo energií. Moje ruce se třásly, jak jsem začala psát první kód. Bylo to jako vjezd do nového světa.
Po několika hodinách jsem už byla ponořená do kódu, zapomněla jsem na hlad a žízeň. Když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že se venku už smráká. Číšník se na mě usmál a řekl: „Myslím, že se ti to daří. Třeba se z tebe stane skutečná webová designérka.“ Ale najednou jsem si uvědomila, že to, co jsem vytvořila, vypadá jako malý zázrak. Byla jsem nadšená!
Na to, že jsem přišla bez peněz a bez lásky, jsem odcházela s něčím mnohem cennějším – sebevědomím. A když jsem z kavárny vyšla, slunce svítilo tak jasně, že jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Otočila jsem se a spatřila jsem ho – kluka, co měl stejnou vášeň pro kódování jako já. Usmál se a já jsem věděla, že tohle je teprve začátek. Život drsné holky se teď mění!