Když jsem se procházela po špinavých ulicích, v kapse mi cinkaly poslední drobáky. Nikoho nezajímalo, kdo jsem a co dělám. Ale já měla plán. Kdo potřebuje lásku, když má WP a REST API?
Začalo to jednou bezesnou nocí, kdy jsem seděla u starého počítače a snažila se rozlousknout, jak se dostat k alfa rex.php7. Měla jsem pocit, že je to klíč k něčemu většímu. Vzduch byl cítit po levném tabáku a mně se v hlavě rozsvítilo. Představila jsem si, jak celou tu špinavou garáž proměním na virtuální království, kde budu vládnout.
Prst na klávesnici, pár kliknutí a já se dostala k REST API. Srdce mi bušilo jako splašené, když jsem začala experimentovat s funkcemi. Byla jsem jako alchymista v laboratoři. S každým úspěchem jsem cítila, jak mi ubývá tíhy světa na ramenou. Tvorba pluginů, úpravy, to všechno mě pohltilo. Zapomněla jsem na všechno, co mě trápilo.
Po několika týdnech jsem měla hotovou stránku. Černé pozadí, neonové prvky, tohle místo bylo moje. Všichni ti, kteří mě odcizili, se mohli jít klouzat. Teď jsem byla královna vlastního vesmíru. Ale pak přišel zlom. Z ničeho nic jsem dostala zprávu od hackera.
„Tvoje stránky jsou skvělé, ale já je můžu zničit jako hračku pro dítě.“ Srdce mi spadlo do žaludku. Tenhle vzkaz mě probral z mé virtuální euforie. Musela jsem se bránit. Napsala jsem mu zpátky, že pokud se pokusí o útok, nechám ho vymazat ze světa jako špatně napsaný kód. Nikdy jsem si nemyslela, že si s hackerem takhle budu povídat. Ale na konci byla ironie: stali jsme se spojenci. Zjistila jsem, že bez lásky, bez peněz, ale s trochou drzosti a tvrdé práce, můžu porazit i neviditelného nepřítele. A tak jsem se stala nejen královnou, ale i válečnicí.