Jsem drsná holka z ulice, s prázdnými kapsami a srdcem, které už dlouho neznalo lásku. Dneska jsem se rozhodla, že si užiju den, i když peněženka zůstává prázdná. Můj cíl? Zruinovat plán mému ex, který si myslí, že mě má pod kontrolou.
Procházím se městem, ulice voní po čerstvě upečeném chlebu a levných cigaretách. Slunce se odráží od modrého loga na mém tričku, které jsem našla v kontejneru. Působí to jako ironie, ale já jsem se naučila brát věci, jak přicházejí. S každým krokem cítím, jak se ve mně hromadí energie, vztek a touha po pomstě.
Když dorazím do parku, vidím ho. Můj ex, s jeho novou holkou, která se tváří jako princezna. Její smích je jako noční můra, přesto mě to neodradí. Procházím kolem, jako bych tam nebyla, a pak udělám krok zpět. Otočím se, a s úsměvem, který je spíš výsměch, jim zamávám. Nečekají, že mě uvidí.
„Ahoj, zlato! Kde jsi vzal tu novou hračku?“ zeptám se sarkasticky. Vzduch je naplněný napětím, a já se cítím jako královna. Jeho obličej zbledne. Odpovídá slovy, která znějí jako prázdné sliby. Je mi to jedno. Jsem tu, abych mu ukázala, že mě nemůže zlomit.
Vtom se objeví skupina lidí na skateboardech, krouží kolem nás jako supi. Nečekala jsem, že se to rozjede tak rychle – adrenalin stoupá, když se do akce zapojuji. Kdo potřebuje lásku, když máte takové vzrušení? Než se naděju, jsem uprostřed rvačky, všude kolem mě chaos a smích. A pak, v tom zmatku, slyším jeho křik. V tu chvíli mě napadne, že jsem nakonec vyhrála. On je ten, kdo ztratil všechno.
Na konci dne, když se slunce sklání k obzoru, cítím, jak se mi v těle uklidňuje všechno to napětí. Když se otočím a odcházím, slyším jeho volání, ale tentokrát mě to vůbec nezajímá. Jsem silná, jsem svá a především – jsem volná.