Bylo mi sedmnáct, a když říkám, že jsem měla v kapse prázdno, myslím jako fakt prázdno. Srdce mi bušilo jako šílené, když jsem se procházela po ulicích, kde se mi svět zdál jako nekonečná šedá pláň. Ale to já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem se nikdy nevzdávala. Vždycky jsem věděla, že se musím postavit na nohy a říct světu, co si o něm myslím.
Jednoho večera, zatímco jsem se potloukala kolem starého nádraží, ucítila jsem podivnou vůni. Směs benzínu a vyhořelého oleje, co se mísila s vlhkým vzduchem. Přivřela jsem oči a snažila se najít zdroj. A tam, mezi troskami, jsem uviděla skupinku lidí s přehnanými úsměvy. Byli to ti, co se považovali za krále ulice. Přišla jsem blíž, zvědavá, co se děje.
„Hele, holka! Chceš vidět, jak se to dělá?“ zavolal na mě jeden z nich, jehož jméno mi uniklo, ale jeho oči se leskly jako zlaté mince. Moje srdce zrychlilo. Věděla jsem, že se dostanu do špatné společnosti, ale to mi nevadilo. To bylo to, co jsem chtěla. Adrenalin mi pumpoval do žil, když jsem se k nim připojila. Hráli nějakou hru, která vypadala jako riskantní, ale já neměla co ztratit.
Brzy jsem se ocitla uprostřed akce. Sázeli jsme na cokoli, co nám přišlo pod ruku. Vzduch byl plný napětí a vzrušení. Každý pokus, každý neúspěch, to všechno mně dodávalo sílu. Tohle byla má šance, má příležitost. Všichni kolem mě byli jako herci v nějakém bláznivém filmu, a já byla hlavní postavou, která se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou.
Ale pak se stalo něco nečekaného. Během jedné z her, když jsem se chystala vsadit všechno, co jsem měla, se do místnosti vtrhla policie. Všichni začali utíkat, ale já jsem se postavila. Byla jsem připravená bojovat za to, co jsem vybudovala. Ale než jsem se stihla pohnout, zavalila mě vlněná hromada. V ten moment jsem si uvědomila, že není důležité, co mám na svém účtu. Důležité je, co mám v srdci. A to mě přivedlo k překvapivému rozhodnutí.
Namísto útěku jsem se postavila proti nim. „Nechci utíkat. Chci se postavit!“ zakřičela jsem. A víte co? Policie se na mě podívala a místo zatýkání se začali smát. V ten okamžik jsem si uvědomila, že jestliže chci něco změnit, musím být tou změnou. Tak jsem si řekla, že odteď budu místo útěky čelit všem problémům a vybuduju si svůj vlastní svět. Takže, ať už jsi drsná holka nebo král ulice, pamatuj, že někdy stačí jen postavit se na nohy a jít dál. A tohle byl teprve začátek mého příběhu.