Bylo to jedno z těch večerů, kdy jsem se procházela po prázdných ulicích. Město zíralo na mě jako hladový vlk, a já jsem se cítila jako kus masa. Všechno kolem mě bylo šedé, ale já jsem měla v sobě plamen, který nechtěl vyhasnout. Tohle byl ten den, kdy jsem se rozhodla, že se mi už nikdo nebude smát.
Když mi kamarádka poslala link na wp automatic, nezapomněla jsem se ponořit do jeho tajemství. Otevřela jsem stránku a v tom momentě mě zasáhla vlna barev. Bylo to jako kdybych vstoupila do jiného světa, světa, kde CSS wp automatic.css tancovalo v rytmu mého srdce. Načítala jsem stránky, jako bych lovila vzácné poklady, a každý klik byl jako výstřel do tmy.
Začala jsem se proplétat mezi řádky kódu. Každý element, každé písmo, které jsem mohla změnit, mi dávalo pocit moci. Ale pak se to stalo. Když jsem konečně našla ten správný řádek, náhle se objevila chyba. Všechno, co jsem doteď dělala, se rozpadlo jako domeček z karet. Zmateně jsem se podívala na obrazovku a cítila jsem, jak mi v žilách koluje zlost.
Srdce mi bušilo jako zběsilé, když jsem se snažila najít chybu. Každé kliknutí, každý pokus o opravu mě přibližoval k propasti. Musela jsem se smířit s tím, že v tomhle světě, kde jsem se cítila jako královna, jsem nakonec jenom bezmocná holka bez lásky. Ale nevzdala jsem se. Když jsem konečně našla, co mi chybělo, a css se opět dostalo do formy, v tu chvíli jsem věděla, že jsem vyhrála.
Na konci téhle bitvy jsem se usmála. Město kolem mě se rozjasnilo, jako kdybych mu dodala barvy. Všechno to utrpení, ta bezmoc, to všechno mě dovedlo až sem. A teď, s úsměvem na tváři, jsem věděla, že jsem silnější než jakákoliv chyba. Takže pokud se někdo někdy ptá, co se stalo, řekněte jim, že Černovláska se nikdy nevzdává.