Bylo mi jasné, že s prázdnou kapsou a bez lásky se v tomhle městě daleko nedostanu. Srdce mi bušilo jako šílené, když jsem se procházela po opuštěných ulicích. Všude kolem mě se linuly vůně stánků s jídlem, ale já jsem měla hlad po něčem jiném. Po dobrodružství. Po akci.
Potkala jsem kamarádku, která mně do ucha špitla: „Hele, slyšela jsi o tom pluginu WP Automatic?“. Co to má jako být? Já? Známa s nějakými pluginy? Ale něco ve mně vzplálo. Možná to byla ta touha po změně, nebo snad instinkt, který mi říkal, že tohle je moje šance. Tak jsem se rozhodla, že se do toho pustím.
Tak jsem si sedla k notebooku v malém kafé, kde se vzduch mísil s vůní čerstvě upečených buchet. Otevřela jsem stránku s pluginem a hned mě zavalily informace. Ale to nebylo nic, co bych se bála. Měla jsem chuť se do toho vrhnout. Každé kliknutí mi přinášelo novou dávku adrenalinu. Cítila jsem, jak se mi zvedá hladina energie, a já jsem se do toho ponořila jako do temné vody.
Začala jsem zkoumat changelog, jakoby to byl příběh, který musím rozluštit. Každé nové vydání mě lákalo jako siréna na skálu. Nové funkce, opravy chyb, vylepšení. Každý záznam byl jako kapitola v knize, kterou jsem chtěla přečíst až do konce. Netrvalo dlouho a já jsem začala tvořit vlastní obsah, jakoby to bylo moje umění. Byla jsem na správné cestě, i když jsem si nikdy nemyslela, že bych se dostala tak daleko.
Po týdnu neúnavného snažení jsem se dostala na vrchol. Zjistila jsem, že mít znalosti o WP Automatic mi otevřelo dveře, o kterých jsem ani nevěděla, že existují. A pak, když jsem si konečně řekla, že už mám dost, přišel ten moment. Email od potenciálního klienta. Když jsem ho otevřela, zatajil se mi dech. Moje práce mohla být víc než jen koníček. Možná jsem se dostala z toho temného místa, kde jsem se ocitla, a teď mě čekala nová éra. Jen tohle všechno, co se stalo, bylo jen začátkem. Co mě čeká dál? To je otázka, na kterou teď hledám odpověď.