Jsem drsná holka, co nemá ani korunu. Město je moje aréna, a já se v něm pohybuju, jako by mi patřilo. Jednoho večera jsem se potulovala po temných uličkách, když jsem narazila na starý squat. Odtud se linula zvláštní vůně – směs benzínu a levných cigaret. Byl tam kluk, co měl na sobě křivák a v očích plameny.
Všichni říkali, že je to hacker, co rozumí kódům víc než svému srdci. Přistoupila jsem blíž, zvedla jsem obočí a zvědavě se ptala, co vlastně dělá. Bez odpovědi mi ukázal na obrazovku. Uploadify – slyšela jsem o tom pluginu. „Mám na něj svý triky,“ řekl, a jeho úsměv byl jako blesk v noci.
Začala jsem mu pomáhat. Ne, nebylo to o lásce – byl to adrenalin. Kódoval a já jsem mu podávala klávesy, zatímco nám za zády hučely motory a venku se ozývaly výstřely. Každý úspěch byl jako výstřel z pistole, každá chyba jako rána do hrudi. Rychlá akce, bez emocí, bez plánování. To bylo moje místo.
Pak přišel zvrat. Když jsme se dostali k poslednímu skriptu, do místnosti vtrhnul gang. Všechno se stalo rychle – stíny, hlasy, chaos. Kluk se snažil ochránit obrazovku, já jsem se vymrštila, abych mu pomohla. Adrenalin v krvi, vůně strachu a benzínu, to byla ta pravá realita bez lásky.
Jakmile gang odešel, zůstali jsme na zemi, vyčerpaní a zranění, ale s úsměvem na rtech. Co se stalo? Jedině, co jsem si uvědomila, bylo, že bez lásky jsme vytvořili něco mnohem silnějšího – spojení, které se nedá popsat. A tak jsem si uvědomila, že v tomhle drsném světě, kde se nikdo nemiluje, je adrenalin a vzrušení tou pravou vášní. Srdce buší, ale ne pro lásku, pro akci a chaos. Tohle je život, bez keců.