Když jsem se včera ráno probudila, slunce mi svítilo přímo do očí, jako kdyby se mě snažilo probudit k životu. Ale já jsem se raději schovala pod polštář. Peníze byly na dně mé peněženky, a láska? Ta se mě vyhýbala jako mor. Na ulici se ozývaly zvuky města, ale já jsem se rozhodla, že tohle dopoledne budu jen já a moje myšlenky.
Vytáhla jsem se z postele a oblékla jsem si své oblíbené černé džíny. Přes hlavu jsem si hodila koženou bundu, která páchla po cigaretovém kouři a levném parfému. Otevřela jsem okno a nasála jsem vzduch, který voněl po čerstvě upečených rohlících z místní pekárny. Měla jsem hlad, ale kdo by si teď mohl dovolit snídani? Moje břicho se ozývalo jako rozzuřený lev.
Vyšla jsem ven do ulice. Město bylo jako rozbouřený oceán, plné lidí s úsměvy, kteří se neustále někam hnali. A já? Já jsem kráčela jako královna bez království. S každým krokem jsem cítila, jak se ve mně hromadí vztek. Bez peněz, bez lásky, ale s ohněm v srdci. Zastavila jsem se na rohu, kde stálo staré auto. Kdo by mu dal šanci? Já jsem se ale usmála, protože jsem věděla, co s ním udělám.
Otevřela jsem dveře a naskočila dovnitř. Klíčky byly na palubní desce, jako by na mě čekaly. Tlačila jsem na plyn a auto se rozjelo jako by mělo vlastní duši. Vzduch se kolem mě proháněl a já jsem měla pocit, že se vznáším. Svoboda! Byla jsem na cestě, a to mi stačilo. Město ubíhalo kolem a já jsem se smála. Konečně jsem byla na správném místě, i když jsem nevěděla, kam přesně jedu.
Po pár minutách jsem se ocitla na opuštěném parkovišti. Auto zastavilo a já vystoupila. Všude kolem byly staré plechovky a rozbité sklo. Ale něco v tom chaosu mě přitahovalo. Vzduch byl chladný, ale já jsem se cítila horká. Najednou jsem uslyšela šustění. Otočila jsem se a spatřila muže v černém. Jeho oči byly jako studny, do kterých bych se chtěla podívat hlouběji.
„Co tu děláš, zlato?“ zeptal se a jeho hlas byl jako med. A já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem se usmála. „Hledám něco, co se ztrátilo. Možná i sama sebe.“ A v ten moment jsem si uvědomila, že láska a peníze nejsou všechno. Možná jsem našla něco mnohem víc. Něco, co se nedá koupit. Kdo ví, co se stane dál?