Stála jsem na rohu ulice, zlaté slunce svítilo na moje roztrhané džínsy, zatímco vzduch voněl po benzínu a opuštěných snech. Neměla jsem ani korunu v kapse, ale to mi nevadilo. Jsem drsná holka, co si poradí, i když peníze nejsou na obzoru.
Všude kolem mě se hemžili lidé, zběsilý ruch města, který mě hnal vpřed. Dokonce i bez peněz se dá něco podniknout, pomyslela jsem si, když jsem se rozhodla vkročit do místního klubu. Dveře se s hlasitým bouchnutím otevřely a já vpadla do temného prostoru, kde se lidé krčili nad sklenkami a smáli se jako by se jich svět netýkal.
Odmítla jsem se nechat pohltit tou nudou. Jsem tu, abych zažila akci. Na barové stoličce jsem spatřila kluka se zlatočernými vlasy a v očích mu blýskala výzva. Proč ne? Když jsem se k němu přiblížila, ucítila jsem vůni jeho parfému, smíchanou s cigaretovým kouřem. Myslela jsem, že si z něj udělám snadnou kořist. Ale ten kluk byl jiný, než jsem čekala.
„Co tu děláš, holka?“ zeptal se a jeho úsměv byl tak šibalský, že jsem se musela smát. „Bojím se, že tě tu žádný princ nečeká,“ odsekla jsem. Tyhle pohádky pro mě skončily. Rozhodli jsme se, že spolu vyrazíme na noční dobrodružství. Zábava a adrenalin – to je to, co potřebuji.
Skončili jsme na střeše starého skladu, kde jsme pozorovali město pod námi. Všechno bylo na dosah, a přitom tak daleko. Kluk mi ukázal, jak se dá vychutnat život bez peněz. Vzali jsme si zbytečné věci, co jsme našli, a vytvořili z nich působivé umění. A pak, když jsem se podívala do jeho očí, zjistila jsem, že se mi v nich zračí něco, co jsem už dlouho neviděla – láska bez podmínek.
Když jsem se vrátila dolů, svět se zdál jiný. Neměla jsem peníze, ale měla jsem něco cennějšího – zážitek, který mi ukázal, že i v chaosu se může zrodit něco krásného. A pak jsem si uvědomila, že ten kluk byl víc než jen další ztracená duše. Byl to můj záchranný člun v bouři bez lásky.