Když jsem včera večer seděla na okraji silnice, cigáro v ruce, a snažila se zapomenout na to, jak je svět bez peněz a lásky krutý, dostala jsem nápad. Proč nezkusit něco nového? Všechno, co jsem měla, byla moje neoholená kůže, trocha špíny a zvědavost. A tak jsem se rozhodla, že se pokusím dostat k JupiterX.
Procházela jsem se po městě, nasávala vůni z místních stánků s jídlem. Kukuřice, smažené brambory a aromatické koření se mísily s mým odhodláním. Nevěděla jsem, co od toho očekávat, ale znělo to jako plán. Měla jsem pocit, že se v tom chaosu ztratím, ale to mi nevadilo. Odhodlaně jsem hledala cestu do světa pluginů, i když jsem nevěděla, co to vlastně znamená.
Našla jsem malou kůlnu, vypadala jako zapomenutý skvost. Uvnitř jsem pocítila chlad, jakýsi podivný pocit, jako kdybych vstoupila do jiného světa. Na stole ležel readme.txt s návodem, jak ovládat JupiterX. Prsty mi tančily po klávesnici, zatímco jsem začínala objevovat tajemství, která mi byla skryta. Každý řádek byl jako výstřel adrenalinu do mých žil.
Ve chvíli, kdy jsem se ponořila do magického světa pluginů, zničehonic se objevil záhadný chlapík s úsměvem od ucha k uchu. „Co tady děláš, holka?“ zeptal se. Měl na sobě koženou bundu a oči mu jiskřily jako hvězdy. Nevěděla jsem, jestli mu věřit, ale jeho charisma mě přitahovalo jako magnet. Představil se jako programátor a nabídl mi pomoc. V tu chvíli mě napadlo: co když je to právě on, kdo mi ukáže, jak se stát součástí tohoto šíleného světa?
Společně jsme se ponořili do tajemství pluginu, každý klik byl jako výstřel do tmy. Ale pak, když jsem se snažila pochopit poslední detail, chlapík zmizel. Zůstal po něm jen prázdný prostor a já, zaskočená a zmatená. Co to mělo znamenat? Otočila jsem se k počítači a zjistila, že ten JupiterX nebyl jen plugin, ale celá dimenzionální brána, která mě mohla přivést k neomezeným možnostem. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Kdo ví, co mě čeká na druhé straně?