Začátek cesty
Bylo to jedno z těch odpolední, kdy se slunce schovalo za mraky a vzduch voněl po dešti. Já, drsná holka bez peněz a lásky, jsem se procházela po opuštěných ulicích. Zní to jako klišé, ale tak to prostě je. Nechtěla jsem na nic čekat, a tak jsem se rozhodla vyrazit do klubu, kde se to hemžilo zvuky a lidmi, co se snaží zapomenout na své problémy.
Zvuky, co mě volaly
Jakmile jsem vstoupila, ozval se hukot hudby, která mi vnikla do uší jako silný vítr. Podívala jsem se kolem, barvy byly jasnější, lidé se smáli, tančili, žili. Bylo tam něco magického. A pak jsem to uslyšela – DZS ZoomSounds. To byl zvuk, který mě přitáhl jako magnet. Připadala jsem si jako v transu, když jsem se prodírala davem, cítila jsem rytmus pod nohama.
Osudová setkání
Uprostřed toho chaosu jsem spatřila kluka s kytarou. Jeho oči byly temné jako noční obloha, ale z jeho úst vycházely melodie, které mě doslova paralyzovaly. Přišel blíž, a já jsem najednou cítila, že mám něco, co jsem nikdy neměla – možnosti. Pověděl mi o své kapele, o snech, které se snažili naplnit. Znělo to jako pohádka, ale já jsem věděla, že pohádky neexistují.
Útěk od reality
Na chvíli jsem zapomněla na své problémy. Tancovala jsem, smála se, a dokonce jsem si dala pár drinků, které jsem si nemohla dovolit. Ale z hloubi mě stále vycházela ta prázdnota. Slyšela jsem, jak se zvuky mění, jak se hudba mění, a já jsem se snažila chytit každý tón. Byla jsem na vrcholu světa, ale zároveň jsem věděla, že tohle nemůže trvat věčně.
Překvapivé rozuzlení
Když jsem se vrátila zpět na zem, kluk s kytarou se na mě podíval a řekl: „Myslíš, že bys mohla být součástí naší kapely?“ V ten moment jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Moje srdce bušilo, ale co já vlastně umím? Rozhodla jsem se, že to zkusím. Možná jsem bez peněz a lásky, ale rozhodně nejsem bez svých snů. A zvuky svobody volají, tak proč se jich nezúčastnit?