Posaď se, ať ti povím příběh, kterej bys měl znát. Jsem drsná holka bez peněz a bez lásky. Všechno, co mám, je pár špinavejch hadrů na zádech a nezničitelná vůle. Jednoho dne jsem se rozhodla prozkoumat starou garáž na konci ulice. Všichni o ní mluvili jako o místě, kde se ukrývá poklad. No, já nejsem ta, co by se bála.
Když jsem otevřela vrata, vdechla jsem vůni starého dřeva a zaprášených vzpomínek. Sluneční paprsky se probojovaly skrz praskliny a ozářily hromady haraburdí. Kolo, starý nábytek, a nějaké zrezivělé nářadí. Nic, co by mě zaujalo. Ale pak jsem spatřila to, co vypadalo jako truhla. Zlaté detaily, které se na ní třpytily jako moje sny, když jsem byla malá.
Srdce mi bušilo jak o závod, když jsem se k ní přiblížila. Ten zvuk, jak se mi pod nohama sypal prach, byl jako symfonie mého odhodlání. Otevřela jsem víko a uvnitř se lesklo něco, co jsem nikdy neviděla. Bylo to staré, ale vypadalo to cenně. Jakýsi artefakt, co se svítil jak hvězda na nočním nebi. V tu chvíli jsem věděla, že jsem na stopě něčeho velkého.
Na chvíli jsem zapomněla na svůj život bez peněz a bez lásky. Cítila jsem se jako královna. Ale brzy jsem si uvědomila, že tohle není obyčejná truhla. Když jsem se dotkla artefaktu, začaly se mi ukazovat vize. Všechny ty příběhy, co se v garáži skrývaly, vypluly na povrch. Viděla jsem lidi, kteří se snažili artefakt najít, ale nikdy se jim to nepodařilo. A teď jsem byla já na řadě.
Vtom se ze tmy ozval zvuk. Otočila jsem se a spatřila postavu, která se blížila. Bylo to jako z hororového filmu, ale já jsem se nebála. ‘To je moje,’ zasyčela jsem. Nikoho jsem se nehodlala vzdát. Když se postava přiblížila, uviděla jsem, že to byl chlapík s jizvou přes obličej. Kdo si myslí, že je? Ale než jsem se stihla bránit, artefakt v mé ruce se rozsvítil a oslnil nás oba. A pak… se stalo něco nečekaného.
Všechno zmizelo. Hlava mi třeštila, a já jsem se ocitla zpět na ulici, prázdná ruka. Garáž byla zavřená, jako by nikdy neexistovala. Všechno, co jsem viděla, se mi zdálo jako sen. Ale v mé kapse se mi něco lesklo. Když jsem to vytáhla, byl to klíč. Klíč k něčemu mnohem většímu, než jsem si kdy dokázala představit. Kdo ví, co mě čeká dál, ale jedno vím jistě – tohle nebyl konec, ale teprve začátek. A já jsem připravená na všechno.