Byla jsem na dně. V peněžence ani halíř, ale srdce mi bušilo jako zběsilé. Včera jsem dostala zakázku na web, ale potřebovala jsem něco speciálního – wordpress_file_upload_style_safe CSS. Chybělo mi to jako vzduch. Rozhodla jsem se, že se do toho pustím.
Procházela jsem ulicí, kde se linula vůně smažených brambor a jídlo mi připomnělo, jak moc jsem hladová. Zatlačila jsem vztek a zamířila do prvního internetového café. Když jsem se posadila k počítači, rozsvítila se obrazovka, a já jsem se cítila jako královna. Teď nebo nikdy.
Začala jsem skládat kód, jak kdybych skládala puzzle. Každé písmeno, co jsem napsala, mě posunovalo o kousek blíž. CSS pro upload souborů se nezdálo složité, ale já se nechtěla vzdát. Barevné pozadí a decentní okraje byly klíčové. Musela jsem, aby to vypadalo cool, ale zároveň bezpečně.
Na ulici se začalo stmívat, a já jsem se propadla do světa kódu. Představovala jsem si, jak se moje práce dostane k lidem, jak budou uploadovat soubory bez strachu, že jim něco uteče. To je ono, říkala jsem si. Jenže jakmile jsem konečně dodělala ten zatracený kód, zjistila jsem, že zapomněla na jeden detail – bezpečnostní protokol. V tu ránu mi bylo jasné, že tohle nebylo jen o estetičnosti, ale i o funkčnosti.
S nadějí jsem se pustila do opravy. Znovu jsem skenovala kód, a když to bylo hotové, srdce mi poskočilo. Konečně jsem to měla! S úsměvem jsem si říkala: Možná peníze nejsou všechno, ale tenhle pocit vítězství, ten si koupit nemůžeš. A pak jsem si uvědomila, že bez peněz a lásky se dá žít – když máš vášeň pro to, co děláš.