Jsem drsná holka z ulice, co se nebojí jít do akce. Bez peněz, bez lásky, ale s paletou nápadů a odhodláním. Jednoho dne, když jsem procházela kolem starého obchodu s oblečením, přišla mi na mysl myšlenka – co kdybych zkusila spustit vlastní e-shop?
Samozřejmě, že jsem neměla ani korunu na nákup zboží. Ale co na tom? Všechno, co potřebuji, je dobrý plán a pár šikovných triků. WooCommerce byl jasná volba. Jenže co s těmi emaily? Musím mít kontrolu nad tím, co se děje, jinak to nemá smysl. Takže jsem si sedla k počítači a pustila se do PHP.
Byla jsem v tom jako ryba ve vodě. Kódování je jako tanec. Cítila jsem, jak mi adrenalin koluje v žilách, zatímco jsem přizpůsobovala emailové notifikace. „Díky za objednávku“, „Vaše zboží je na cestě“ – to všechno musí znít jako melodie, ne jako úřední hlášení. Přidala jsem osobní dotek, pár vtipných hlášek, aby zákazníci věděli, že nejsem jen nějaký robot, ale že za tím vším stojí někdo jako oni.
Každý den jsem se vracela k počítači, s cigaretou v jedné ruce a kávou v druhé. Učila jsem se, experimentovala a zkoušela nové věci. Postupně se mi podařilo vybudovat malou komunitu. Zákazníci mi začali důvěřovat, a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. WooCommerce a já jsme tvořili perfektní pár, který se vzájemně doplňoval. Moje zprávy byly šťavnaté a lákavé, a lidé se vraceli pro více.
A pak to přišlo. Jednoho dne mi přišla odpověď na email, který jsem poslala. „Jsem váš největší fanoušek, rád bych s vámi spolupracoval.“ Zatleskala jsem si, ale zároveň jsem byla nervózní. Co teď? Odpovědět? Pozvat ho na kafe? Nakonec jsem se rozhodla pro odvážný krok. Odpověděla jsem, že bych ráda o spolupráci promluvila. Po dvou týdnech mi dorazil balíček s návrhem na spolupráci, a já si uvědomila, že i v tomhle drsném světě může existovat šance na něco víc. Možná, že láska čeká za rohem, nebo jen další dobrodružství.