Začátek konce
Vstoupila jsem do bytu a hned mě uhodil do nosu zápach spáleného jídla. Představ si, že bych si mohla dát něco lepšího než instantní nudle, ale momentálně na to nemám. Vztah s Tomášem byl jako tenhle pokrm – spálený a bez chuti. Začalo to jako romantická večeře při svíčkách, ale teď? Jenom stíny a hádky.
Každodenní rutina
Hlava mě bolela z opakujících se výčitek. Tomáš se koukal na televizi, zatímco já jsem se snažila zjistit, co se stalo s námi. Kde je ta vášeň? Rozhodla jsem se, že potřebuju něco víc. Něco, co mě vytrhne z téhle šedi. Vzala jsem si kabát a vyrazila ven, abych se potkala s kamarádkou v baru.
Nové obzory
Bar byl plný smíchu, barev a života. Objednala jsem si panáka a cítila, jak mi alkohol dodává kuráž. „Vztah je krize,“ řekla mi, když jsem jí vyprávěla o Tomášovi. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co potřebuju, je vzpruha. Ne jenom od něj, ale i od sebe samotné. Začala jsem se smát, tančit, a zapomněla na všechny starosti.
Nečekané setkání
Ve dveřích baru se objevil Jirka. Ten kluk, co mně vždycky bavil, když jsem potřebovala zapomenout. Z jeho očí sálala energie a já jsem věděla, že tohle je přesně to, co potřebuju. Vyměnili jsme si pohledy, a aniž bych přemýšlela, přisedla jsem si k němu. Smáli jsme se, mluvili, a já jsem cítila, jak ze mě spadla tíha.
Nečekaný zvrat
Po pár panácích a nekonečných smíchách jsem se vrátila domů. Tomáš seděl na gauči a vypadalo to, že mi chyběl. Ale já už nebyla ta samá. Otočila jsem se k němu a zeptala se: „Chceš, abych byla zpět, nebo chceš, abych odešla?“ Zaskočilo ho to, a já jsem se usmála. Teď jsem to byla já, kdo měl navrch. A to, co se zdálo jako krize, se proměnilo v nový začátek. Konečně jsem si uvědomila, že láska není něco, co si můžeš vzít, ale něco, co si musíš zasloužit. A já jsem byla připravená bojovat, ale tentokrát za sebe.