Život na hraně
Jsem drsňačka, co se nebojí říct, co si myslí. Bez peněz, bez lásky a srdce mi bije v rytmu městské džungle. Tohle místo je moje hřiště. Lidé tu nesedí v kavárnách a nevyprávějí si pohádky, tady se žije naplno.
Na ulici
Včera večer jsem se potulovala po ulicích, vzduch byl cítit po dešti a asfalt se leskl jako zrcadlo. Slyšela jsem hudbu z klubu, tak jsem se rozhodla skočit dovnitř. Otevřela jsem dveře a vůně potu, alkoholu a svobody mě okamžitě obklopila.
Rvačka
Než jsem se stihla posadit k baru, slyšela jsem hádku. Dva kluci, co si mysleli, že jsou frajeři, se začali strkat. V tu chvíli mi bylo jasné, že se to musí vyřešit. Nečekala jsem na svolení, prostě jsem se vrhla mezi ně. Všichni se na mě podívali jako na blázna, ale já jsem věděla, že musím zasáhnout.
Na útěku
Rvačka skončila rychle, kluci se odtáhli, ale já jsem si tím vybojovala respekt. Chvíli se mi dařilo, ale pak mě vyhodili ven. Ulice byla prázdná, ale já jsem si řekla, že se nevzdám. Rozhodla jsem se, že si najdu způsob, jak přežít. Pěšky jsem šla na místo, kde se prodávaly tajemné věci, které se daly prodat dál.
Překvapení
V tomhle temném koutě městské džungle jsem narazila na starého známého, který měl pro mě nabídku. Místo peněz jsem dostala něco mnohem cennějšího – nový začátek. Pochopila jsem, že bez peněz a bez lásky se dá žít, pokud máte odvahu a chuť bojovat. A tak jsem se postavila na nohy a připravila se na další výzvu.