Už jsem zase v té zapadlé hospodě na rohu ulice. Pivo teče jako řeka, barva slunce se mísí s temnotou. Vzduch je nasáklý smíchem a kouřem, ale já tu sedím sama, bez peněz a bez lásky. Mám v sobě vztek, co mi dává sílu. Tady se to děje, tady začínají příběhy.
První sloupec: Tma a světlo
Otočím se na barman, je to starý známý. Mám mu co říct, ale místo slov mu jen pokynu. Vím, že mě chápe. V rohu hospody sedí kluk s blonďatými vlasy. Jeho úsměv mě štve, ale něco na něm mě přitahuje. Přistoupím k němu. „Mám hlad, co máš k jídlu?“ Směje se, a já cítím, jak se mi rozbušilo srdce. Nepotřebuju lásku, ale adrenalin. Hraju o všechno.
Druhý sloupec: Zápach a vzpomínky
Kluci se kolem mě hemží, hádají se o fotbal, o holky, o život. Cítím, jak mi z úst vychází smích, zní to jako křik svobody. Ale uvnitř mě je prázdno. Zvednu sklenici a připiju na všechny, co to vzdali. Vzduch je těžký, prosycený vzpomínkami na chvíle, kdy jsem se smála naposledy. Ale teď? Teď je mi to jedno. Chci akci, ať už to znamená cokoliv.
Třetí sloupec: Náhoda a osud
Na stole se objeví nová tvář. Zelené oči a úsměv, který by mohl zabíjet. Ruka mu nečekaně sklouzne z mého ramene dolů. „Co děláš?“ zeptám se, a vím, že teď už není cesty zpět. Hrajeme hru, kde vítěz bere všechno. Naše pohledy se setkávají. Cítím vzrušení, vzduchem se nese vůně neznáma. Na chvíli zapomínám na vše, co mě trápilo.
Nečekaný závěr: Ztracení a nalezení
V tu chvíli, kdy se dotkne mých prstů, se všechno mění. Vztek, beznaděj, to všechno je pryč. Stojím na křižovatce, kde se mění chladná noc na teplou naději. Je možné, že jsem našla něco víc než jen další příběh? Všechno, co jsem znala, se rozpadá na kusy. A já? Já se jen směju a vítám to.