Všechno začalo v klubu
Když jsem poprvé uslyšela Thom Yorke zpívat, bylo to jako když mě někdo praští do hlavy. Kluby, cigarety a špatné rozhodnutí. Všude vůně levného alkoholu a potu. Přesně ta atmosféra, co mě drží naživu. Toho večera jsem neměla nic jiného na srdci, než se vymanit z každodenní rutiny. Hudba hrála tak nahlas, že jsem se málem zbláznila. Radiohead zněli jako křik duše, a já jsem byla součástí chaosu.
Setkání s podivínem
U baru jsem si objednala drink – levný, ale silný. A pak se objevil on. Vypadal jako ztracená duše, s očima plnými příběhů, které nikdo nechtěl slyšet. Měl na sobě tričko Radiohead, a já si uvědomila, že to je klíč k mému dalšímu dobrodružství. Pověděl mi, že je fanouškem, ale jeho slova byla jako rozmazané obrázky. Vzduch byl těžký, a já jsem se rozhodla, že ho nehodlám nechat odejít.
Na cestě za snem
Noc pokračovala, a my jsme se rozhodli vyrazit do ulic. Město v noci je jiná dimenze – barvy, světla, a zvuky se prolínaly. Vzali jsme si taxi, ale ten chlápek na sedadle řidiče byl evidentně šílený. Slyšela jsem, jak si mumlá Paranoid Android, a já jsem se smála. Byla jsem na vlně, bez peněz, bez lásky, ale s pocitem, že mi nic nechybí. S ním jsem se cítila živá.
Na střeše města
Dostali jsme se na střechu jednoho opuštěného domu. Pod námi se rozprostíralo město, které vypadalo jako plátno. Vzduch voněl po dešti a svobodě. Zatímco Thom Yorke zpíval ve mně, ten kluk začal tančit. Já jsem se k němu přidala. Oba jsme byli blázni, kteří utíkali před realitou. Zpívala jsem jeho jméno, zatímco jsme se smáli a skákali do noci.
Nečekaný konec
Ale pak se něco stalo. Najednou, jak se říká, všechno skončilo. Zastavil se a podíval se mi do očí. V ten moment jsem věděla, že se něco změní. A pak, s úsměvem, mi řekl, že je to jeho poslední noc ve městě. Odjíždí. Můj svět se rozpadl. Ale pak mi podal svůj telefon s číslem a řekl, že Radiohead bude hrát v nedalekém klubu. A já se rozhodla, že ho najdu znovu. Protože tohle nebylo jen tak. Bylo to kouzlo, které se musí navždy opakovat.