Byla jsem sama. Noc byla temná jako moje myšlenky. Před sebou jsem měla jen neonová světla z barů a smrad po levném alkoholu. V kapse mi chybělo pár korun, ale to mě nezastavilo. Superscrooo mě přitahoval jako magnet, i když jsem nevěděla, co to je. Pověsti o supersstarcid2454 se šířily jako požár a já se rozhodla, že na to půjdu. Bylo to buď- anebo.
Vydala jsem se do temné uličky, kde se šuškalo, že je možné najít superscrooo. Ulicí se nesly zvuky smíchu a skleniček, a vzduch byl prosycen vůní cigaret a touhy. Všechno kolem mě bylo chaotické, ale já jsem se soustředila. Měla jsem cíl, a to bylo najít ten magický prvek, co sliboval změnu. Všichni říkali, že je to jako droga – ale já jsem byla připravena riskovat, i když jsem neměla co ztratit.
Došla jsem k malému klubu s názvem „Ztracený ráj“. Vstupní brána byla skrytá za starým nátěrem a špatně udržovaným grafitem. Jakmile jsem vkročila dovnitř, málem mě to srazilo na kolena. Hudba byla tak silná, že jsem ji cítila v celém těle. Lidé tančili, smáli se a já se cítila jako outsider. Ale já jsem nebyla tady, abych se cítila komfortně. Byla jsem tady pro superscrooo.
V rohu klubu jsem spatřila skupinku, která se zrovna chystala na něco velkého. U nich se to hemžilo zlatem a podivnými lahvičkami. To muselo být ono. Přistoupila jsem k nim, a aniž bych se rozmýšlela, zeptala jsem se: „Kde je supersstarcid2454? Chci to!“ Všichni se na mě podívali, jako bych spadla z Marsu. Ale pak se jeden z nich zasmál a řekl: „Tak jo, holka, jsi dost drsná. Ale připrav se, tohle není žádná legrace.“
V tu chvíli jsem se ocitla na pokraji propasti. Srdce mi bušilo, adrenalin stoupal a já se rozhodla, že to risknu. „Dej mi to,“ zařvala jsem, a najednou jsem se ocitla v chaotické hře, kde každé rozhodnutí mohlo znamenat život nebo smrt. Ale to, co se stalo potom, jsem nikdy nečekala. Superscrooo nebylo jenom o drogách; byl to klíč k něčemu mnohem většímu. A já jsem se stala součástí světa, o kterém jsem si nikdy nemyslela, že budu součástí.