Byla jsem naštvaná. Na všechno. Život mi naděloval samé šílenosti a já v tom plavala jako loďka bez kormidla. Včera jsem se procházela po špinavých ulicích a hledala, co se dá. Vzduch byl prosycený vůní benzínu a zkaženého jídla, a já jsem se cítila jako královna v království bez peněz.
Tam, u rohu, jsem zahlédla skupinku kluků. Smáli se a něco si předávali, a já jsem věděla, že to, co mají, je něco, co si nemůžu dovolit. Naštvaně jsem si odfrkla a šla dál. Měla jsem v plánu se dostat k tomu, co mi patří – k životu, který mi nikdo neukradne.
Vešla jsem do zaplivaného baru, kde se to hemžilo lidmi, kteří vypadali, jako by se jim zrovna zřítil svět. Jasně, tady to je! Našla jsem si místo u stolu a objednala si vodku. Cítila jsem, jak mě hřeje, a v tom okamžiku mi bylo všechno jedno. Byla jsem drsňák a nikdo mi to nevezme.
Na baru si mě všiml jeden z kluků, co jsem je viděla venku. Snažil se mi vrazit úsměv, ale já jsem se jen zasmála. Co si myslí? Že mě dostane tímhle? Vzala jsem si drink a otočila se k němu zády. Když jsem se pak podívala zpět, kluci už byli pryč, a já jsem se cítila podivně sama. Jakoby se svět okolo mě rozpadal.
Ale pak to přišlo. Zvuk rozbíjejícího se skla. Někdo se popral a mě to vrátilo zpátky do reality. Všichni se rozprchli, a já jsem se rozhodla, že zůstanu. Co kdyby to byla šance na něco vzrušujícího? Šla jsem blíž a vtom jsem uviděla, jak se jeden z kluků, co se prali, zvedá. Na jeho zápěstí byla jizva. A já jsem věděla, že tohle je začátek něčeho, co změní všechno.
V ten moment jsem si uvědomila, že život není o tom, co máš, ale o tom, co jsi ochotná riskovat. Všechno se zbarvilo do šeda, ale já jsem byla připravena to změnit. A tak jsem se rozhodla. Zítra se vrátím, ale tentokrát s plánem. Nechám za sebou šedou realitu a vezmu si to, co mi patří.