Jdeme do toho. Slunce už zapadá, ale já nemám čas se dívat. Potřebuju prachy, a to hned. Když jsem včera večer uslyšela o tom, že se v baráku na rohu chystá velká akce, věděla jsem, že to je má šance. Všichni ti frajeři v oblecích tam budou, a já se chci dostat dovnitř.
Když dorazím na místo, vzduch je prosycený vůní cigaret a levného parfému. Všude samé křičící barvy – neonové světla, které se odrážejí na mokrém asfaltu. Nade mnou se vznáší kluci, co si myslí, že ovládají svět. Rozhodně nemám v plánu se s nimi mazat. Mám svůj plán.
Přistoupím k zadnímu vchodu, kde postává hlouček lidí. „Co tu děláš, holka? To je pro kluky,“ zahuhlá jeden z nich, ale já se mu jen ušklíbnu. „Přijela jsem si pro svoje,“ odpovídám a v očích mi blýskne odhodlání. Chci se dostat dovnitř a ukázat, kdo tu vlastně vládne.
Vtmě špinavé chodbě cítím energii. Adrenalin mi pumpuje v žilách, když slyším, jak se v patře koná něco výjimečného. Kluci s prstem na spoušti, peníze a moc – to všechno se točí kolem mě jako tornádo. Otočím se a vidím, jak se ke mně blíží jeden z těch frajerů, jehož jméno slyším poprvé. „Ty jsi Stepan, co? Tady jsi na špatné adrese,“ říká.
Když se na mě podívá, vidí víc, než by chtěl. Nebojím se. Popadnu ho za límec a přitáhnu si ho k sobě. „Odpověz mi, nebo to s tebou špatně dopadne.“ Těch pár chvil napětí a pak najednou vybuchne zmatek. Zazní rána, a já se ocitám uprostřed boje, ve kterém jsem nechtěla být. Všechno se točí, ale v hlavě mám jasno. Když se rozjasní, zjistím, že jsem ukradla víc, než jsem si myslela.
Když se konečně dostanu na svobodu, zjistím, že mám v kapse víc peněz, než jsem kdy viděla. Jsem na vrcholu světa, ale vím, že tohle může skončit jakkoliv. A tak přemýšlím – co teď? Možná najdu kluka, co mě vezme na výlet, ale spíš ne. Na lásku teď nemám čas. Ale jedno je jasné, Stepan a jeho kluci si na mě ještě vzpomenou.