Jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Včera jsem se ponořila do jednoho Sitecore projektu, který mi dal zabrat. Seděla jsem v garáži, obklopená výpary benzínu a hukotem staré rádio, když jsem dostala nápad, jak posunout tu zatracenou verzi XML na další úroveň.
Všude okolo mě byly krabice s nářadím, staré plechovky a kousek nepořádku, který mi připomínal chaos v mé hlavě. A jako by to nestačilo, zrovna v tu chvíli mi mobil vypnul zvuk. „Ideální!“ pomyslela jsem si, zatímco jsem se snažila odhalit tajemství, které se skrývalo v té špinavé kódu.
Po hodině neúspěšného hledání jsem se rozhodla, že musím vzít věci do svých rukou. Zvedla jsem se a vyběhla ven. Ulice voněla deštěm a asfalt byl ještě teplý. Moje myšlenky se rychle přehouply do akce. Měla jsem v plánu najít jednoho kluka z města, který měl přehled o tom, jak s těmi verzemi nakládat. Chlapec s černým kabelem a úsměvem, co by zabil.
Jakmile jsem dorazila k jeho baráku, viděla jsem jeho auto zaparkované na kraji. Zabušila jsem na dveře, a když se otevřely, uviděla jsem ho s kódem v ruce. „Potřebuju pomoc, kámo!“ vyhrkla jsem. S úsměvem, který by rozbil led, mě pozval dovnitř. Začali jsme se bavit o Sitecore a jeho verzích, a já jsem si uvědomila, že tohle není jen o kódu, ale také o vztazích. Cítila jsem, jak mi vibruje srdce, a to nejen z adrenalinu.
Ale pak to přišlo. Co když by mi to mohlo vzít víc, než jen čas? Zjistila jsem, že ten kluk se snaží přetáhnout projekt pro sebe. Zatímco jsem se snažila najít pravdu v XML, on plánoval, jak mě zradit. Tak jsem mu nasadila úsměv a pak mu dala facku, která mu vyrazila dech. „Nezapomeň, kdo je tady drsná holka!“
Vydala jsem se zpět do garáže, s větrem v zádech a jasným cílem. XML už nebylo jen kusem kódu, ale bojem o to, co je moje. A jestli se někdo pokusí mi to vzít, bude muset bojovat. Někdy je život o tom, vzít si, co chceš, a neohlížet se zpět.