Život na pokraji: Jak mě Sinead O’Connor navždy změnila

Život bez peněz a lásky mě přivedl k Sinead O’Connor. Když jsem tancovala v klubu, potkala jsem kluka, ale nakonec jsem si uvědomila, že síla je uvnitř mě. A pak přišlo překvapení, které změnilo všechno.

Byla jsem na dně, bez peněz a lásky. Město kolem mě hučelo, ale já jsem byla jak v bublině. Všude kolem mě se mísily vůně levných kebabů a zápachu z kanalizace. Ulice smrděly smutkem a já jsem v tom smutku tančila. Vzpomínám na ten večer, kdy jsem poprvé slyšela Sinead O’Connor. Její hlas jako by ze mě sundal tu špinavou slupku. „Nothing Compares 2 U“ se mi vryl do paměti jako tetování, které jsem si nikdy nechtěla nechat udělat.

Seděla jsem na schodech před rozpadlou budovou, s cigaretou v ruce. Když jsem slyšela tu píseň, něco se ve mně zlomilo. Cítila jsem, jak se mi v žilách rozlévá síla. Zvedla jsem hlavu a podívala se na hvězdy, které se snažily prosvítit skrz znečištěnou oblohu. Tehdy jsem si uvědomila, že i v téhle šedi může být něco krásného.

Bez peněz, bez lásky, ale s touhou po změně. Vzala jsem si poslední drobáky a vyrazila do klubu, kde hráli živě. Měla jsem pocit, že mě Sinead volá. Když jsem dorazila, slyšela jsem její písničky znít z reproduktorů tak nahlas, že to v mé hrudi vyvolávalo bouřlivé emoce. „Tohle je moje chvíle!“ říkala jsem si, když jsem se dostala na parket.

Když jsem tancovala, cítila jsem, jak se mi z vedlejšího stolu někdo dívá. Byl to kluk s modrými vlasy a piercingy. V jeho očích byla touha, ale já jsem se nebála. Vzala jsem si ho, jako bych si brala poslední kousek čokolády. Hráli jsme hru, v níž jsme se navzájem testovali, a já jsem si uvědomila, že to, co jsem hledala, nebyla láska, ale svoboda.

Noc pokročila, a já jsem se cítila jako královna, i když jsem měla v kapse jen pár drobných. Kluk zmizel, ale já jsem se smála, protože jsem teď měla v sobě sílu, kterou mi dala Sinead. A pak, když jsem šla domů, slyšela jsem její hlas v uších. „Není to o tom, co máš, ale co cítíš.“

A v tu chvíli, když jsem vyšla na ulici, jsem si uvědomila, že ten kluk byl jen přeludem, ale já jsem byla skutečná. Sinead mě naučila, že i bez lásky a peněz můžu být silná. Ale co mě dostalo, bylo, když jsem si večer vrátila domů, a našla jsem v poštovní schránce dopis s pozváním na její koncert. V tu chvíli jsem si uvědomila, že někdy osud přichází ve formě překvapení, a já jsem byla připravená ho chytit za pačesy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *