Bylo už pozdě. Ulice byly poseté odpadky a já jsem stála uprostřed, s větrem ve vlasech a touhou v srdci. Vzduch byl nasáklý vůní benzínu a zapraženého jídla z nedalekého stánku. Nic takového pro mě ale neplatilo. Můj žaludek byl prázdný, ale moje mysl byla plná myšlenek na to, co dál. Rozum a chtíč nemohou zůstat v opozici natrvalo, a já jsem byla na pokraji rozhodnutí.
Na rohu ulice jsem si všimla muže, který se mi podíval přímo do očí. Jeho pohled byl jako elektrický proud, okamžitě mě přitáhl k sobě. Když jsem k němu přistoupila, cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce. To byla ta chvíle, kdy jsem zapomněla na všechno – na prázdný žaludek, na chlad a na to, co mě čekalo. Všechno, co jsem potřebovala, bylo teď.
„Máš nějaký plán?“ zeptal se, zatímco se jeho úsměv rozšiřoval. Jsem drsná holka, bez peněz a bez lásky, ale tohle jsem nečekala. Nechtěla jsem plán, chtěla jsem akci. „Plán?“ zasmála jsem se. „Můj plán je tady a teď!“
Společně jsme se vydali do noci, proplétali jsme se mezi rozbitými lampami a zapomenutými příběhy. Každý krok byl jako výstřel v tichu, a já jsem věděla, že tahle noc se bude zapisovat do mé paměti. S ním jsem cítila, že chtíč a rozum se spojily, a my jsme byli jedním celkem. Všechno bylo možné, a já jsem byla připravená riskovat.
Když jsme dorazili k opuštěné budově, v srdci města, vzal mě za ruku a vedl mě dovnitř. Tam, uprostřed zaprášených vzpomínek a starých snů, jsem pocítila, že náš okamžik má cenu. Ale jakmile jsme se podívali do očí, došlo mi, že tohle je jen chvilková iluze. Rozum a chtíč se zase dostanou do opozice. Na konci noci, když jsem se vrátila do reality, uvědomila jsem si, že jsem zase sama, ale s novým příběhem, který mě nenechá na pokoji.