Bylo to jako každé jiné pondělí, ale tentokrát mi to přišlo jinak. Vzduch byl těžký, jakoby se chystal k bouřce. Seděla jsem na schodech před starou garáží, s prázdnou peněženkou a srdcem, které už dávno zapomnělo, co je to láska. Místo toho jsem měla na jazyku černou kávu a v hlavě myšlenky, které se kroužily jako tornádo.
„Co teď?“ zeptala jsem se sama sebe, když jsem si prohlížela oblohu. Hromy a blesky se blížily, a já jsem věděla, že musím najít způsob, jak přežít. Město bylo prázdné, lidi se schovávali, ale já jsem byla odhodlaná. Nasadila jsem si černou kšiltovku a vyrazila do ulic, kde jsem se snažila najít nějakou práci nebo alespoň něco, co by mě na chvíli zaměstnalo.
Potkala jsem partu kluků, kteří vypadali jako by právě vylezli z komiksu. V ruce měli něco, co vypadalo jako random_bytes_cyclone. Vysvětlili mi, že to je nějaký podivný programovací kód, který dokáže generovat náhodná čísla. V tu chvíli jsem si pomyslela, že život je jako ten kód – plný náhod a překvapení.
„Dáme ti práci, ale musíš nám pomoct,“ řekl jeden z nich s úsměvem, který mě donutil se zamyslet. „Jde o to, že potřebujeme najít způsob, jak ten kód zneužít. Chceme vědět, co dokáže.“ Nechápala jsem, do čeho se dostávám, ale já jsem neměla co ztratit. Představa dobrodružství mě vzrušovala. Následovala jsem je do starého skladu, kde se konala tajná schůzka.
Všude kolem mě byly krabice a staré stroje, vůně oleje a prachu. Když jsme začali pracovat, hromy za oknem burácely jako symfonie chaosu. Čím víc jsem se ponořila do tajemství kódu, tím víc jsem cítila, jak se mi zvedá adrenalin. Bylo to, jako bych konečně našla něco, co mi dává smysl. Po hodinách napětí jsme konečně objevili, co random_bytes_cyclone dokáže. Bylo to víc než jen čísla; bylo to klíč k něčemu velkému. Ale co to vlastně znamená pro nás?
A pak to přišlo. Během posledního testu se z ničeho nic rozsvítily všechny obrazovky a na nich se objevily zprávy. Byli jsme sledováni. V ten moment se mi zastavil dech. Kluci se začali panikařit a já jsem si uvědomila, že jsme se dostali do nebezpečné hry. Ještě než jsem stihla něco říct, zhasla světla a vzduch se naplnil napětím. Překvapená jsem zjistila, že jsem se dostala do světa, odkud není úniku – ale já jsem byla připravena bojovat. V tom chaosu jsem se usmála, protože jsem konečně cítila, že můj život má smysl.