Jak to všechno začalo
Byla jsem uprostřed jednoho z těch večerů, kdy prší, a já sedím v garáži s laptopem. Vzduch byl nasáklý vlhkostí, a já se snažila dostat do hlavy jeden z těch podivných kódů. Hlava mi třeštila, ale já jsem si říkala, že tohle je moje šance. Bez peněz a bez lásky, ale s vášní pro kódování. Když jsem otevřela svůj repozitář, ucítila jsem, že dneska to bude jinak.
Pull request a moje tajná zbraň
Srdce mi bušilo, když jsem začala psát pull request template. Věděla jsem, že jakmile ho pošlu, tak se nic nezastaví. Každé slovo bylo jako výstřel z pistole. „Tady je moje vize, berte nebo nechte být,“ pomyslela jsem si. Cítila jsem, jak mě obklopuje energie, která by mohla zapálit celý svět. Pokaždé, když jsem klapala na klávesy, jako by v garáži explodoval ohňostroj barev a zvuků.
Nečekané překážky
Ale pak to přišlo. Zpráva od kolegy. „Nezlob se, ale ten kód není takový, jaký jsme potřebovali.“ Cítila jsem se jako boxer, kterého srazili k zemi. Ale já jsem se nevzdávala. Rychle jsem se odrazila zpět na nohy a začala překopávat kód, jako kdyby mi šlo o život. Vzduch byl plný napětí, a já jsem byla odhodlaná ukázat, že se mýlí.
Večerní setkání s osudem
Když jsem konečně dokončila nový pull request, otevřela jsem okno a nechala se unést nočním vánkem. Cítila jsem, jak mi vlasy vlají a jak mě obklopuje svoboda. Ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že tohle není jen o kódu. Vzpomněla jsem si na všechny ty chvíle, kdy jsem zažila zklamání a odhození. „Tohle musí být jinak,“ zašeptala jsem do tmy.
Šokující závěr
Když jsem se vrátila do garáže, obdržela jsem odpověď na svůj pull request. „Skvělé, jdeme na to, ale potřebujeme ještě něco dalšího.“ A tehdy jsem pochopila. Nešlo jen o kód; šlo o tým, který mi dal důvod bojovat. V tu chvíli jsem věděla, že jsem našla něco cenného, i když to nebyly peníze nebo láska. Všechno, co jsem potřebovala, bylo právě tady. Tak jsem se zhluboka nadechla a připravila se na další výzvu.