Když se svět zblázní, já neváhám

Na rohu ulice, bez peněz a bez lásky, jsem se rozhodla vkročit do klubu. S náhodným klukem jsem zažila noční dobrodružství, které mi ukázalo, že i bez majetku se dá žít naplno. Kdo by to byl řekl?

Stála jsem na rohu ulice, zlaté slunce svítilo na moje roztrhané džínsy, zatímco vzduch voněl po benzínu a opuštěných snech. Neměla jsem ani korunu v kapse, ale to mi nevadilo. Jsem drsná holka, co si poradí, i když peníze nejsou na obzoru.

Všude kolem mě se hemžili lidé, zběsilý ruch města, který mě hnal vpřed. Dokonce i bez peněz se dá něco podniknout, pomyslela jsem si, když jsem se rozhodla vkročit do místního klubu. Dveře se s hlasitým bouchnutím otevřely a já vpadla do temného prostoru, kde se lidé krčili nad sklenkami a smáli se jako by se jich svět netýkal.

Odmítla jsem se nechat pohltit tou nudou. Jsem tu, abych zažila akci. Na barové stoličce jsem spatřila kluka se zlatočernými vlasy a v očích mu blýskala výzva. Proč ne? Když jsem se k němu přiblížila, ucítila jsem vůni jeho parfému, smíchanou s cigaretovým kouřem. Myslela jsem, že si z něj udělám snadnou kořist. Ale ten kluk byl jiný, než jsem čekala.

„Co tu děláš, holka?“ zeptal se a jeho úsměv byl tak šibalský, že jsem se musela smát. „Bojím se, že tě tu žádný princ nečeká,“ odsekla jsem. Tyhle pohádky pro mě skončily. Rozhodli jsme se, že spolu vyrazíme na noční dobrodružství. Zábava a adrenalin – to je to, co potřebuji.

Skončili jsme na střeše starého skladu, kde jsme pozorovali město pod námi. Všechno bylo na dosah, a přitom tak daleko. Kluk mi ukázal, jak se dá vychutnat život bez peněz. Vzali jsme si zbytečné věci, co jsme našli, a vytvořili z nich působivé umění. A pak, když jsem se podívala do jeho očí, zjistila jsem, že se mi v nich zračí něco, co jsem už dlouho neviděla – láska bez podmínek.

Když jsem se vrátila dolů, svět se zdál jiný. Neměla jsem peníze, ale měla jsem něco cennějšího – zážitek, který mi ukázal, že i v chaosu se může zrodit něco krásného. A pak jsem si uvědomila, že ten kluk byl víc než jen další ztracená duše. Byl to můj záchranný člun v bouři bez lásky.

Jak jsem se dostala z prázdného baru k rezervaci stolu v luxusní restauraci

Když jsem se rozhodla, že dnešek nebude jako ostatní dny, zarezervovala jsem si stůl v luxusní restauraci. Jak to dopadlo? To, co začalo jako risk, se proměnilo v nečekané setkání s majitelem. Kdo se nebojí, ten vyhrává!

Když se řekne bar, většina lidí si představí teplo, smích, a spoustu lidí. Já? Já vidím osamělý stůl s rozbitou židlí, zapadlý kdesi v rohu, kde se svírá láhev levného piva. Tak to bylo, když jsem se rozhodla, že dnešek nebude jako ostatní dny. Že si dám něco víc než jen pivo a zkaženou atmosféru.

Vstoupila jsem do nd restaurant, místa, kde se snoubí luxus s neobyčejnou atmosférou. Vůně čerstvé bazalky a grilovaných ryb mě okamžitě praštila do nosu. Kolem mě se točila spousta lidí, kteří se usmívali a objednávali si víno. Já jsem se však rozhodla, že se nehodlám nechat odradit.

Vytáhla jsem telefon a otevřela aplikaci pro rezervaci. „Co by se stalo, kdybych si rezervovala stůl?“ napadlo mě. Ne, že bych měla peníze na zaplacení, ale co na tom, že? Troška vzrušení nikdy neuškodí. Tak jsem se odhodlala, zkrátka jsem si zarezervovala stůl na večeři pro dva. Cítila jsem, jak mi srdce buší, když jsem klikla na tlačítko „potvrdit“.

Když jsem dorazila k restauraci, oblekla jsem se jako princezna, i když jsem neměla ani na boty. Vstupní dveře se otevřely a já jsem se ocitla v jiném světě. Šumivá voda, svíčky na stolech, a elegantní lidé s úsměvy jako z reklamy. Byla jsem tam, jako bych se ocitla v halucinaci.

Přistoupila jsem k číšníkovi a s úsměvem jsem mu oznámila, že mám rezervaci. Podíval se na mě a pak na svůj tablet. „Na jméno?“ Pár vteřin ticha. Pak jsem se odvážila říct: „Na jméno, co si pamatuješ.“ A víte co? On se zasmál a ukázal mi ke stolu. Na večeři jsem si objednala to nejlepší, co měli. Když jsem se zakousla do toho úžasného jídla, věděla jsem, že jsem se dostala na místo, o kterém se mi nikdy ani nesnilo.

A teď přichází ten nečekaný závěr. Během večeře jsem si povídala se sousedem u stolu. Byl to majitel restaurace, který mě po večeři pozval na drink. A to je překvapení: ten večer, co jsem si myslela, že bude jen další nudný den, se proměnil na začátek něčeho neuvěřitelného. Jak se říká, kdo se nebojí, ten vyhrává!

Když jsem našla tajemství v srdci noci

Naštvaná na život a bez peněz, procházím městem, až narazím na bar. Potkávám muže s tajemstvím, který mi změní pohled na svět. Klíč, co mi dal, otevírá nejen dveře, ale i vzpomínky. Objevila jsem nový smysl.

Byla jsem naštvaná. Na mě, na život, na všechny ty pitomý sliby, co se nikdy nesplní. Vzduch byl nasáklý vůní spálené gumy a levného alkoholu. Cítila jsem se jako v bublině, která praskne, jakmile se o ni jen otřu. V noci, kdy se město probouzí, já jsem se rozhodla udělat něco, co změní všechno.

Procházela jsem se uličkami jako duch a snažila se vyhnout pohledům lidí, co seděli na schodech a smáli se. Měla jsem v kapse poslední drobáky, ale o to mi nešlo. Hledala jsem něco víc, něco, co by mi dalo smysl. V tomhle městě, kde se sny rozplývají jako dým z cigaret, jsem narazila na malý bar, který svítil jako maják v temnotě.

Otevřela jsem dveře a uvnitř se rozhostila vůně levného rumu a cigaretového kouře. Lidi tam seděli u stolů, smáli se, ale já jsem se probírala mezi nimi jako stín. Hlasitá hudba mi bušila do uší a já jsem se snažila najít něco, co by mě zaujalo. A tam, v rohu, jsem ho uviděla. Muže, který měl v očích příběh, co překypoval tajemstvím.

Přistoupila jsem k němu a bez okolků jsem se zeptala, co dělá tak osamělý. Podíval se na mě, jako by viděl skrz mě. „Hledám něco, co ztrácím,“ řekl. Zasmála jsem se. Co to znamená? Kdo něco hledá, když má všechno? Ale v jeho pohledu bylo něco, co mě donutilo se zastavit. Možná jsem nebyla tak beznadějná, jak jsem si myslela.

Noc se táhla a my jsme si vyprávěli příběhy. On o svých snech a já o svých malých nezdarech. Když jsme se rozcházeli, dal mi malý klíč. „Otevři dveře, které jsi nikdy nechtěla otevřít,“ řekl. A já se smála, protože to bylo absurdní. Ale doma, v tichu svého bytu, jsem se rozhodla, že to zkusím. Ten klíč mi otevřel nejen dveře, ale i spoustu vzpomínek. A tak jsem objevila, že i bez peněz a lásky je možné najít něco, co mi dává smysl.

Když jsem se vrátila do baru, muž tam už nebyl. Ale já jsem věděla, že ta cesta teprve začíná. Zjistila jsem, že v té tmě je světlo, které jsem potřebovala najít, a možná, jen možná, jsem si uvědomila, že i bez lásky si mohu vytvořit svůj vlastní příběh. A tak jsem se rozhodla napsat svůj vlastní, bez ohledu na to, jak drsně začal.

Změna avataru, která mi změnila život

Bez peněz a bez lásky se rozhodnu změnit svůj avatar. Nový vzhled přiláká nečekanou pozornost. Jak se z chaosu a prázdnoty stává nová šance? Příběh o síle změny, překvapení a možnostech, které život přináší.

Když jsem se včera ráno probudila, světla z ulice pronikala skrze špinavé závěsy a já si uvědomila, že mám hlad. Nebyl to ale jen tak obyčejný hlad. Byla jsem na dně. Bez peněz, bez lásky a s pocitem, že se mi vše vymklo z rukou.

Rozhodla jsem se prozkoumat své možnosti. Když mi do očí padl changelog.txt z pluginu WP User Avatar, vzpomněla jsem si na jednoho týpka z minulosti. Potkal mě, když jsem byla na dně, a pomohl mi s webem, který jsem tehdy spravovala. Možná to bylo jen náhodou, ale tenkrát jsem v sobě cítila sílu. Teď, když jsem neměla co ztratit, vzpomněla jsem si na ten plugin.

Hlava mě bolela jako po dlouhé noci v zaplivaném baru, ale to ještě nic neznamenalo. Rychle jsem hodila na sebe tričko, které pamatuje lepší časy, a vyrazila na internet. Zjistila jsem, že s WP User Avatar mohu změnit svůj profil tak, aby to vypadalo, že jsem někdo jiný. Zahrála jsem si na drsňačku a srdce mi bušilo vzrušením.

Když jsem upravila svůj avatar, cítila jsem se jako královna. Každé kliknutí mi dávalo sílu. Ale pak přišlo to překvapení, které jsem nečekala. Nějaký chlapík mi napsal zprávu, že se mu můj nový avatar líbí. Vzpomněla jsem si, jak jsem si tenkrát říkala, že už nikdy nebudu mít nic společného s muži, a teď, tady, mi někdo opět vyjádřil zájem!

Byla jsem na vážkách. Nakonec jsem se rozhodla, že se mu ozvu. Nechtěla jsem si hrát na princeznu, ale ten pocit, kdy mě někdo chce, byl víc než cenný. Možná, že ten plugin, jenž měl být jen způsobem, jak si šikovně upravit profil, změnil víc než jen můj vzhled. Možná mi dal novou šanci – nejen na sociálních sítích, ale i v životě.

Quiz Master Next: Když se drsnost potká s odhodláním

Jsem drsná holka bez peněz a lásky, ale s vášní pro hru. V hospodě se utkávám s frajerem v Quiz Master Next, a když vyhrávám, svět se mi otvírá. Co přijde dál?

Jsem holka, co nezná slitování. Bez peněz, bez lásky, ale s ohromnou touhou se postavit světu. Moje cesta začíná v zaplivané hospodě na kraji města. Cítím vůni levného piva a cigaret, když si sednu ke stolu a vytáhnu svůj telefon. Quiz Master Next</b. – to je má tajná zbraň.

Vytahuju si aplikaci a připravuju se na souboj. Otázky o historii, literatuře a podivnostech světa. Když se ostatní baví o nesmyslech, já se soustředím. Cítím, jak se mi zvedá adrenalin. Tohle je moje hra, moje šance.

Hlavní hrdina, ten frajer, co si myslí, že mě zastaví. Když se objeví, má na sobě koženou bundu a vůni drahého parfému. Vypadá jako král, ale já se nebojím. Jeho úsměv je ledový, ale já mu vracím pohled plný ohně. Jsem tu, abych vyhrála.

Otázky se množí, napětí stoupá a já se do toho vrhám s vervou. Každá správná odpověď je jako zásah do černého. Ostatní kolem mě začínají ochabovat, ale já jsem jako šelma, co cítí kořist. Adrenalin mi koluje v žilách.

Když se blíží konec, já a ten frajer jsme na stejné úrovni. Odpovídáme na poslední otázku. Všichni se k nám otáčejí, atmosféra houstne. A pak, jako blesk z čistého nebe, odhalím poslední odpověď. Tohle je moje vítězství. Celá hospoda se rozprskne v šílenství. A já? Jsem drsná holka, co právě vyhrála, a teď se chystám vzít si, co mi patří.

A co ten frajer? Ten se mi dívá do očí a já vím, že jsem ho zaskočila. Co bude dál? Zůstane tu se mnou, nebo se otočí a odejde? Možná, že láska je jen další hra, kterou jsem ještě nehrávala. Ale tohle je jiný příběh, a já mám mnohem víc otázek, než odpovědí.

Dívka bez peněz a bez lásky: Příběh z temné ulice

Na temné ulici bez peněz a lásky jsem se rozhodla riskovat vše. Setkání s opilým mužem v baru mě zavedlo na cestu, kterou jsem nečekala. Na konci mě čekalo překvapení, které změnilo můj život navždy.

Bylo to pozdní odpoledne, když jsem se procházela po špinavé ulici, zatímco slunce pomalu klesalo za horizont a barvilo nebe do krvavě červené. Měla jsem žízeň. Ta ohromná, nesnesitelná žízeň po něčem víc než jen vodě z odpadního kohoutku. A peníze? Ty byly v mé kapse asi tak reálné jako moje naděje na lásku.

Procházela jsem kolem opuštěného baru, z jehož dveří se linula vůně levného alkoholu a cigaret. Měla jsem chuť na drink. Ne, vlastně ne. Měla jsem chuť na něco, co by zahřálo mé vnitřnosti, něco, co by mi na chvíli zaplnilo prázdnotu. Tak jsem se rozhodla, že zajdu dovnitř a pokusím se od někoho získat pár drobných na pití.

Uvnitř bylo temno, jako by se tam schovávaly všechny mé noční můry. Zatímco jsem procházela mezi stoly, slyšela jsem smích a křik, jakoby se tam lidé snažili zapomenout na své vlastní problémy. Srdce mi bušilo, když jsem se posadila vedle muže, jehož oči byly tak opilé, že by se s nimi dalo plavat. Nabídla jsem mu úsměv a v hlavě jsem měla plán – dvě slova a hned se dostanu k pití.

“Hele, kámo, jsi v pohodě?” zeptala jsem se a on se na mě podíval, jakoby jsem byla z jiného světa. Chvíli přemýšlel a pak vyndal peněženku. Po chvíli jsem měla v ruce pár bankovek, které jsem okamžitě proměnila v drink. Cítila jsem, jak se mi do žil dostává teplo a odvaha. Jenže pak jsem si uvědomila, že tenhle chlapík není jen tak obyčejný. Byl divný, jeho pohled divoký, něco mi říkalo, že bych měla utéct.

Ale já jsem neměla kam jít. A tak jsem zůstala, hrála jsem hru, ve které jsem neměla šanci vyhrát. Když jsem se zvedla, abych si objednala další drink, zaslechla jsem, jak se za mnou mluví. “Hele, holka, co kdybys zůstala?” Tak jsem se otočila a znovu jsem se podívala do jeho očí. Ten pohled byl jako láva – mohl mě spálit, nebo mě mohl zahřát. Ale věděla jsem, že nic z toho nehodlám riskovat.

A tak jsem se rozhodla utéct. Vyšla jsem z baru a v té chvíli, když jsem se ocitla na chladném vzduchu, jsem si uvědomila, že peníze jsou jen kusy papíru. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem svobodu. Ale než jsem se stihla rozběhnout, ten chlapík mě chytil za ruku. “Počkej!” zvolal a já se otočila, srdce mi bušilo až v krku. “Mám pro tebe nabídku.”

V ten moment jsem věděla, že se mi život změní navždy. Ta nabídka, kterou mi dal, byla tak nečekaná, že jsem na moment zapomněla na všechno, co mě trápilo. A tak jsem tam stála, ve světle pouliční lampy, s pocitem, že právě teď se můj příběh teprve začíná.

Když prachy nejsou, adrenalin je všechno

Příběh drsné holky bez peněz, která v noci ujíždí městem v nalezeném autě. Adrenalin, napětí a překvapující zvraty ji přivedou k novým možnostem, i když je vše kolem ní šedé a bezútěšné.

Bylo to jedno z těch dní, kdy jsem měla v kapse jen pár drobných a v srdci prázdno. Všechno kolem mě se zdálo být šedé, jako by město ztratilo barvy – ale já jsem barvy potřebovala. Vybila jsem si hlavu na tom, co budu dnes dělat. O víkendu jsem narazila na staré auto, které se mi líbilo. Vypadalo, že má duši, a já potřebovala něco, co mi ji vrátí.

Vyrazila jsem do garáže, kde jsem ho našla. Vůně oleje a odpadu mě zasáhla do nosu. Otevřela jsem dveře a spatřila ho – černý plech, který kdysi hrdě jezdil po ulicích. Když jsem se k němu přiblížila, uslyšela jsem tichý šepot motoru. Jako by mě volal. Nešlo to ignorovat.

Chvilku jsem váhala, ale pak jsem se rozhodla. Všechny moje starosti se rozplynuly v okamžiku, kdy jsem sedla za volant. Cítila jsem, jak mě přehaňuje adrenalin. Hlavní město mě vítalo jako starou známou, a já jsem vyrazila do noci. Ulice byly prázdné, jen já a tenhle kousek plechu, co měl svoji vlastní historii.

Jakmile jsem se dostala na okraj města, začala jsem zrychlovat. Vítr mi hladil vlasy, a já jsem se cítila jako královna. Zjevil se mi v hlavě obraz, jak drtím asfalt, zatímco ostatní se dívají s otevřenými ústy. Ale pak se to stalo. Světla za mnou – policajti. Kdo by si pomyslel, že mě zachytí tak rychle?

Začala jsem ujíždět, adrenalin stoupal. Zbývalo mi jen pár sekund na rozhodnutí. Když jsem se dostala k úzké uličce, zatlačila jsem na brzdy a sklouzla do tmy. Bylo to jako v kině, napětí, nebezpečí, ale také svoboda. A pak, když jsem si myslela, že už je konec, spatřila jsem v uličce malou kávu. Kde se vzala, tam se vzala, ale já jsem cítila, že tohle je moje šance. Než jsem se rozhlédla, zmizela jsem do tmy a v ten moment jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky můžu mít svůj vlastní příběh. V něm jsem hrdinkou, která si jde za svým, i když to vypadá, že všechno ztrácí.

Když se barvy pletou s realitou

Život bez peněz a bez lásky – to je svět, kde se barvy pletou s realitou. Moje dobrodružství mě zavede do malého obchůdku, ale nakonec zjistím, že to, co opravdu hledám, je svoboda od závazků.

Bylo to ráno, jako každé jiné. Studený vítr mi lechtal tvář, když jsem se prodírala ulicemi. Bez peněz, bez lásky, ale s hlavou plnou plánů. Všude kolem mě šuměly barvy, jakoby se mi pokoušely něco říct.

Obrátila jsem se na rohu ulice, kde stál ten starý bar, který pamatuje všechny mé noční dobrodružství. Cítila jsem vůni čerstvé kávy a páleného cukru, co se mísila s pachy města. Měla jsem hlad, ale peněženka mi zela prázdnotou. Nechtěla jsem se vzdát, takže jsem se rozhodla, že si najdu způsob, jak si vydělat.

Vstoupila jsem do malého obchůdku, kde prodávali všechno možné. Měla jsem plán: přesvědčit majitele, aby mi dal práci. Není to jednoduché, ale já nejsem dívka, co se vzdává. Jejich zboží bylo barevné, ale já jsem byla připravená na černobílou realitu. Majitel se na mě podíval, jako bych byla z jiné planety, ale nakonec mi dal šanci.

Pracovala jsem jako prodavačka a každý den jsem se potýkala s lidmi, co měli plné peněženky, zatímco já jsem se snažila přežít. Jeden zákazník měl oči plné touhy a já jsem mu je oplatila úsměvem. Měli jsme malou hru; on koupil kávu a já mu nabízela, co jsem mohla. Naše schůzky se staly pravidelnými, ale já jsem věděla, že jeho peněženka mi nemůže koupit lásku.

Jednoho dne, když jsem si užívala sluneční paprsky na terase, přišel on. S úsměvem a krabičkou v ruce. Otevřel ji a uvnitř byly barevné bonbony – symbol naší hry. Překvapení, které mi dal, byla jasné barvy ve světě šedi. Ale já jsem se usmála a řekla mu, že to nejsou peníze, co mě zajímají, ale dobrodružství, které mě čeká. A tak jsem se rozhodla, že odejdu. Bez peněz, ale s láskou k životu, bez jakýchkoliv závazků.

Když alphabetic pagination změní hru

Ve městě, kde se sny zdají být nedosažitelné, drsná holka objevuje tajemství alphabetic pagination. S prázdnou kapsou a bez lásky, ale s novým cílem, vyrazila do akce. Kdo ví, co ji čeká na konci této cesty?

Už dlouho jsem se potulovala ulicemi jako duch, co hledá smysl. Žádné peníze, žádná láska. Jen já a moje špinavé tenisky, které se snažily držet krok s mým myšlením. Zastavila jsem se na rohu. Tam, kde se setkávaly ulice a mé myšlenky se rozplývaly jako mlha nad městem. Zrovna jsem si chtěla zapálit, když mi v kapse zazvonil telefon. Pracovní email. Alphabetic pagination. Co to proboha je?

Vstoupila jsem do svého oblíbeného baru, kde se na stěnách třpytily neonové nápisy. Vzduch byl nasáklý smíchem a pachem levného alkoholu. Sedla jsem si na barovou stoličku a objednala si vodku. „Tak co, jaký to je?“ zeptal se barman, když mi podával drink. „Včera jsem narazila na ten plugin, co dělá alphabetic pagination. Zní to jako sranda, co?“

Na baru seděl chlapík s brýlemi, který se tvářil, jako by měl všechny odpovědi. „To je něco pro tebe, holka. Chceš to zkusit?“ Jeho hlas zněl jako starý gramofon, co se snaží přehrát něco, co nikdo nechce slyšet. „Samozřejmě!“ Odpověděla jsem a barman mi nalil další vodku. Tentokrát jsem se na chvilku zasnila. Co kdybych mohla rozběhnout vlastní web? Vytvořit něco, co by mělo smysl, i když teď jsem neměla ani na jídlo.

Ten chlapík v brýlích mi ukázal, jak plugin funguje. „Jde o to, že to usnadní navigaci pro tvoje návštěvníky. Všichni chtějí mít všechno hned, víš?“ Zatímco on mluvil, já jsem se dívala ven z okna. Ulice svítily jako zlaté řetězy a já jsem se cítila jako královna, i když jsem byla jen bezdomovkyně s prázdnou kapsou. „Jak se to dělá?“ zeptala jsem se, přičemž mi v hlavě blikal nápad jako neonový nápis.

V ten moment mi došlo, že já, drsná holka bez peněz, mohu něco změnit. „Dám ti šanci, kámo!“ zakřičela jsem, když mě napadlo, že bych mohla vytvořit web, kde bych vyprávěla příběhy lidí jako já. Jak se snaží přežít, jak se snaží dostat nahoru. „A co ty? Co máš v plánu?“ zeptal se chlapík. „Dostanu se nahoru! Až se vyhrabu z tohohle marastu, ty si mě ještě pamatuj!“ A než jsem se nadála, byla jsem zpět na ulici, s novým cílem a vírou, že i drsná holka může mít svůj sen.

A pak jsem se otočila. Když jsem se podívala zpět na bar, chlapík už tam nebyl. Jak to, že se tak rychle vytratil? Možná to byl jen další z mých halucinací z garáže, ale tentokrát to vypadalo jako začátek něčeho velkého. „Uvidíme se, světě!“ zakřičela jsem a vyrazila tam ven, připravená na svůj vlastní příběh.

Náhodné setkání s osudem

Příběh drsné holky, která se ocitá ve skladišti plném tajemství. Setkání s neznámým klukem ji zavede na cestu nebezpečných rozhodnutí a adrenalinových zážitků, které změní její pohled na život. Jakou cenu za svobodu zaplatí?

Jsem drsná holka, co se protlouká životem jako by to byla zábava na horské dráze. Bez peněz, bez lásky, ale s hlavou plnou snů a špinavých uliček, kde je každý kout plný historie. Dneska jsem se rozhodla zabloudit do starého skladiště, co se nachází na konci města. Je to místo, kde se scházejí ti, kdo už nemají co ztratit. A já jsem tam patřila.

Vstoupila jsem dovnitř. Vzduch byl těžký, smrděl po prachu a starých dřevěných bednách. Světlo pronikalo skrze rozbitá okna, a já jsem si připadala jako postava z nějakého zapomenutého filmu. Na zemi ležely zbytky roztržených kartonů, jako by se někdo snažil zakrýt pravdu o tom, co se zde stalo. Cítila jsem v sobě adrenalin, něco se blížilo. Co? To jsem ještě nevěděla.

Když jsem se procházela mezi těmi starými krabicemi, znenadání jsem zaslechla zvuk. Jakoby někdo šukal do dřeva. Otočila jsem se a spatřila ho. Stál tam, kluk s rozcuchanými vlasy a výrazem, co slíbil problémy. „Co chceš?“ zeptala jsem se, ale v očích jsem mu viděla, že má v plánu něco víc než jen tak si povídat. Byl to zlý úsměv, který mě přitahoval jako magnet.

„Hledám něco, co by mi mohlo pomoct,“ řekl a jeho hlas byl jako med, ale já věděla, že je to jen klam. Vytáhl z kapsy malý balíček a já jsem cítila, jak mi srdce buší. Drogy nebo peníze? V tu chvíli mi bylo jedno, co si myslím o nebezpečném životě. Chtěla jsem to. Chtěla jsem vzít osud do svých rukou.

Byla to hra, kde jsme oba hráli o všechno. Než jsem se nadála, ocitla jsem se ve víru neznáma, kde se adrenalin a nebezpečí mísily s touhou po svobodě. A pak, když už jsem si myslela, že jsem ztratila kontrolu, on se smál a já jsem se smála s ním. „Ale já na tom nejsem tak špatně, že jo?“ pomyslela jsem si, když mě oslovil „princezno“. A v tu chvíli jsem věděla, že se to všechno obrátí. Pak se mi v hlavě rozsvítilo. Co když to byl jen plán, jak mě dostat na dno? Najednou jsem se ocitla na křižovatce, kde se rozhodovalo o mém osudu. A já rozhodla.